33. kolo v ringu života část 3. partnerské KO

Když jsem potkala svého posledního partnera, tak jsem byla ve fázi života, kdy jsem našla balanc a smířila se s faktem, že budu žit pro svého syna. Žít pro děti je dobrá věc, ale nesmíte očekávat vděk, že se o vás na stará kolena postarají. Odstěhují se budou to k vám mít daleko a víte jak...přesto jsem typ člověka, který žije pro děti. Vždy jsem stavěla děti na první místo. Chlapi přijdou a odejdou, ale děti, ty vám zůstanou do konce života, pokud jde všechno dobře. Víme jak, člověk plánuje a představuje si, ale nakonec život se vybarví jinak. 

Byla jsem v rozpoložení, že už do žádného vztahu nejdu.  Vždy to bylo o tom, miluju tebe, ale s tvým synem mám problém a to pro mě byla konečná ve všech případech. Když jsem se rozhodla, že budu žít bez chlapů, tak mě Osud vyzkoušel, zda to myslím vážně. Všechny přechozí vztahy nebyly vážné. Teď to bylo jiné. Okouzlující chlap. Gentleman. Přiznám sedla jsem si z něj na zadek (stejně jako všechny ostatní kolem něj, protože to on umí a umí to dobře). Můj partner přijal syna za svého. Přesto jsem mu nedala práva k synovi (a dnes jsem za to ráda, i když on mi to vyčítá). Asi šestý smysl. 

Jakmile jste single mother, tak určitým věcem děti vystavovat nechcete. Nechcete jim ukazovat, že jste psychicky na dně, protože jsou to děti a děti se mají s vámi cítit v bezpečí. Vždy jsem brala jako povinnost, že to co se děje kolem mě se syna-velkýho nedotkne. Jednou mu to všechno povyprávím, ale to až bude dospělý.

Rozvedla jsem se z důvodů neustálých hádek a spoustě dalších důvodů, ale fakt, že jsme s mým japonským ex-manželem nebyli schopní vytvořit domov pro našeho syna, kde by byl klid a mír, tak ten hrál významný fakt. Pocházím z rodiny, kde se rodiče dohadovali, takže na hádky před dětmi mám specifický názor. 

No a jak to vedeme s mým nynějším partnerem? Máme stejný názor na věc, že děti jsou děti a do dospělých věcí dětem nic není. Tohle oba ctíme. Nechceme jim vyrábět vzpomínky, že tatínek byl hnusný na maminku a maminka plakala apod. Nicméně nejsme spolu. Nemůžeme být, protože každý máme vztah o něčem jiném. Bohužel. Nechci se o tom rozepisovat, co se stalo a co se děje. Kdybychom spolu neměli děti, tak by to bylo  jednodušší. Mnohem jednodušší. 

Vše se  teď točí kolem dětí v péči. Na dětech nám oboum záleží a oba chceme, aby se měly co nejlépe a náš rozchod je nezasáhl. Tím, že jsme spolu nikdy nežili můžu říct, že se pro ně vlastně nic nemění. Ale to pravděpodobně nepotrvá. Jak to povedeme je otázka času a dohadování přes chat. Verzí je několik a většina je velmi nevýhodná pro mě. Možnost 1. budeme si hrát na "happy family", možnost 2. půjdeme 50/50, co se dětí v péči týče, budu se muset přestěhovat za ním a vzdát se práce a začít znovu od nuly a 3. možnost je já zůstanu s dětmi, tam kde jsem a děti bude mít otec o prázdninách. 

Možnost 1. nechce ani jeden z nás. Možnost 2. je výhodná pro něho, ale pro mě vůbec. Navíc si nemyslím, že by byl schopný respektovat můj dům a moje pravidla. Možnost 3. je ta nejlepší možná, ale to nechce. Chce abych já děti měla jen o prázdninách a on je bude mít přes rok. To nechci já. 

Nechci otce připravit o děti, ale zároveň nechci, abych přišla o děti já. Komunikace se bohužel nevyvíjí moc slibně. Je tu ještě jedna možnost a tou je pronájem mého domu, a dál už nechám pracovat vaši představivost, i když to udělám s těžkým srdcem. Neumím si představit, že bych nežila se svými dětmi. 

Nemám sílu ani brečet. Nabrečela jsem se dost v těhotenství a po porodu. A jediným důvodem byl on. Nehádali jsme se, ale po těch dvou letech se naplno ukázalo, že my dva k sobě nepatříme: pokud jste s někým jen kvůli jeho potenciálu, to je nebezpečné. Ten potencionál se nemusí vůbec naplnit. Pokud jste s partnerem pro to, jaký je, to je podle mě klíčem k úspěchu. Člověk se nezmění. I kdyby 100krát chtěl. Milovat druhého pro to, jaký je se vším všudy, to si myslím, že je jediná správná cesta. Společně se zlepšovat a motivovat? Ano! Snažit se měnit partnera k obrazu svému? Určitě ne. To že daný člověk k vám nesedí není vaše chyba, ale ani jeho chyba. K vám nesedí, ale k někomu jinému sedne. Stejně tak já, to že se k němu nehodím, je smůla vzhledem k okolnostem, ale je to fakt. Budeme mnohem šťastnější každý ve svým a společně budeme pečovat o naše miláčky. 

Rada na sobe zapracuju, ale bude to, protože chci a ne protože mě někdo nutí. V čem na sobě musím zapracovat je: začít víc snít a jít si za sny. Mám řadu cílů: hubnutí, cestování, vzdělávání, úspěšný start velkého do školy atd. V tuhle chvíli toho mám na talíři spoustu. 

Snažím se soustředit na rodinu. Jezdíme na výlety. Starám se o děti, jak nejlépe mohu. No celkově se snažím pracovat sama na sobě. Soustředím se na děti a na sebe a plánuju. Na to co se chystá musím mít, co nejlepší plán, jinak to může dopadnout blbě. Co bude dál, to se uvidí.

Abych nemyslela na své partnerské KO oprášila jsem youtube a začala jsem natáčet vlogy. Nejsem nijak dobrá, ale držím si pěsti a třeba se moje základla lidiček, kteří mě podporují rozrostou. Editování mi moc nejde, jsem opravdu jen běžná učitelka, takže technika mi nic moc neříká. Mluvení v Češtině už mi taky moc nejde. Slovo "takže" a "tak" se vyplatí počítat, pokud se trefíte, tak vám pošlu pohled z Japonska. 

Je čas vrhnout se do youtube vážně. Dosud jsem měla YT kanál, ale nahrávala jsem tam neosobní videa, protože jsem tak trošku shy. Nejsem moc průbojná, takže jsem si teď stanovila  gól a prostě půjdu a uspěju. Držte mi pěsti a celé mé rodině též.

Zde je odkaz na můj Youtube channel: 

https://www.youtube.com/channel/UCkm4pKnNeJkli2S7ijBJ6Ow

pokud máte nějakou otázku k Japonsku, pak určitě do komentářů. Pokud budu vědět, tak ráda odpovím. 

Taktéž mám instagram, kam přidávám pouze fotoreportáže z cest. Budu se snažit postovat pravidelně alespoň jednou týdně. 

https://www.instagram.com/zestinusakur/

Mějte se co možná nejlépe. Mějte se rádi a buďte na sebe hodní. Život máme jen jeden a jaké si to uděláme, takové to budeme mít...Tak si to udělejme co nejlepší! Takara