Člověk se občas podiví nad japonským způsobem života. Znáte to jiný kraj, jiný mrav. O tom žádná. Nicméně japonský přístup k ovoci je velmi specifický. Ovoce je v Japonsku bráno jako desert, třeba po obědě. Pokud chcete někoho potěšit, tak mu přivezete ovoce z vyhlášených lokalit. Například jablka z Nagano prefektury. Zkrátka ovoce se dáva jako "omiyage" suvenýr z cest. Nám Čechům se to může zdát zvláštní, protože ovoce bereme jako samozřejmost a ceny v ČR tomu odpovídají.
V Japonsku za jedno jablko zaplatíte běžně 200yenů (někdy 150 někdy 230, záleží na kusu a obchodu, kde ho nabízejí) tzn 40 Kč. V ČR bych za 40 Kč koupila celé kilo jablek (před 10 lety tomu tak alespoň bylo) a ještě by mi peníze zbyly. Čím to, že v Japonsku je ovoce, tak drahé. Tak jedním z důvodů je kvalita. Všeobecně se ví, že ČR a vůbec státy na východ od nás jsou popelnicí Evropy. Když si k jablku čichnete, tak ho skoro neucítíte. V Japonsku ta jablka voní. Když jsem na to narazila poprvé, tak jsem byla překvapená. Pokud do Japonska pojedete určitě vyzkoušejte a dejte vědět. Druhým důvodem je dražší dovoz (lodní a letecká přeprava), který se promítá do ceny zboží.
Dalším japonským rysem je jíst vše, co je v sezóně. Tzn. na podzim hroznové víno, kaki, v zimě mikan, na jaře jablka, broskve, v létě banány, vodní melouny, melouny no a jak je to s jahodami. V létě? ne. Na podzim? No řekněme že v pohádce o 12 měsíčcích by Mařenka s jahodami v zimě v Japonsku uspěla. Ano slyšíte správně jahodová sezóna běží od ledna až do května. A kam se na jahody chodí? Do skleníků na jahodových farmách.
Když tam vyrazíte, budete provozovat aktivitu zvanou "ichigo gari", kdy ichigo je jahoda a gari je spojení pro lov/sběr. Vyberete si farmu, objednáte se a za 3500yenů cca 600Kč si můžete jíst dokud neprasknete. Můžete si jahody nasbírat i domů, ale je to dražší.
My jsme šli na jahodový "hon" v pracovním dni, takže tam nebyl nikdo a měli jsme celý skleník pro sebe. To byla paráda. Záhony nejsou v zemi, jak býva zvykem všude jinde, ale ve vysokých truhlících. Procházíte uličkami a prostě si zobete. Každý truhlík má jinou odrůdu.
Zajímavá odrůda byla pulka červená a půlka bílá. Nebo jahody, které chutnaly jako broskve. To bylo hodně zvláštní. Mým oblíbence, je ale bílá jahoda. Ta je opravdu suvenýrová. Bílá s červenými tečkami, pokud jsou tečky zelené, tak nesbírat, ještě není zralá.Tyto bílé jahody byly nazvány: cuki no hikari. Měsíční záře, velmi poetické jméno. Kromě toho že jsou skoro o polovinu dražší než normální jahody, tak jsem zjistila, že mají i jinou chuť víc nasládlou řekla bych.
S jahodami se pojí i teambuilding, kdy firmy jezdí na jahodové farmy třeba do Tochigi ken. No a jako romantická schůzka to taky jde. My jsme si to užili pěkně ve třech. Velkej sbíral a sbíral. Já jsem natáčela s Johnem. Musím říct, že moc nespolupracoval, ale nakonec ho červené jahody přecejen zaujaly.
Ichigo gari je opravdu vhodné pro velké a malé. Užijí si to tu všichni, snad kromě těch, kteří jahody neradi, ale pro ty mám dobrou zprávu, dávají do sbíracích kalíšků i kondenzované mléko, takže si můžete osladit život, pokud to potřebujete. Takara
Jahody vypadají skvěle :-). Doslova enormní ceny za ovoce jsem viděl v centrálním Hokkaidó, tam mi opravdu ceny vyrážely dech. Ale jako dezert po jídle bylo ovoce výtečné. Vzpomínám si, jak si zoufalá servírka, která se mi snažila vysvětlovat, co mi vlastně nosí na stůl, nemohla vzpomenout na anglické slovíčko pro podávané kousky ovoce, nešťastně rozhodila rukama a řekla: "My tomu tady říkáme nashi". A úplně ji šokovalo, když jsem jí odpověděl, že my u nás v Čechách tomu říkáme úplně stejně :-).
OdpovědětVymazat:) jj nektera slova zustavaji stejna, ja jsem pro aby se Japonske produkty neprekladaly: mikan, nashi etc.
VymazatParáda!
OdpovědětVymazat