Zaháníme ďáblíky aneb Setsubun v Japonsku (článek z únoru)

...pilně dopisuji jeden článek za druhým...

Jeden z opožděných článků o festivalu, při kterém se hází pražené sójové boby, které se nazývají  fuku mame nebo jen mame. Těmi zaháníme neštěstí z domu. Neštěstí symbolizují stvoření zvaná Oni. Ti jsou různých barev, ale nejčastěji je máme v červeném a modrém provedení, ale můžeme se setkat i se zelenými a žlutými. Jejich vzhled připomíná české čerty a jejich funkce "strašit děti" je stejná, ale přece je zde pár odlišností. Oni mohou mít jeden roh ale i klidně tři, dva rohy jsou běžné. Dále mají kalhoty vyrobené z tygří kůže a nosí většinou kyj. Obývají podzemí, ale i některé ostrovy. Například ostrov Mejima, který má kanji vytvořenou z kanji žena a ostrov. Tzn. jedná se o ostrov žen a zjevně vše špatné pochází od žen a tak tedy i Oni.

"Oni" nemají rádi "fuku mame" šťastné sójové boby, ale také pichlavé větvičky cesmíny, na které se napichuje  hlava sardinky, které slouží jako talismany. Těm se říká "hiragi iwashi". To nehorázně smrdí a tato kombinace údajně odhání Oni, protože je štípe v očích. Hází se pražené sójové boby a říká se: " Oni wa soto, fuku wa uchi " a znamená to volně přeloženo: "neštěstí z domu a štěstí do domu".

Ale to zdaleka není vše: Setsubun vychází na 3. února a jedná se o oslavu přechodu ze Zimy do Jara. Po Setsubunu nám začíná Jaro "risshun kyou" možná ve starém Japonsku bývalo Jaro dříve nebo je to díky lunárnímu kalendáři, pro mě osobně začíná jaro s rozkvetlou kawazuzakurou a nebo méně romanticky s prvním zabitým švábem...

Jak se Setsubun slaví různě a v poslední době převládá názor děti příliš neděsit a nepůsobit jim trauma, ale pořád se najde dost rodičů či učitelů, kteří si Setsubun užívají. Takže místo človíčka přestrojeného za Oni se používají plakáty, krabice a pražené boby, které se používají k zahánění ďáblíků jsou nahrazovány barevnými balónky a to z důvodu, že malé děti si mohou strčit sojový bob kamkoli (ucho, nos, atd...), změna je tedy z bezpečnostního důvodu...Pro házení sójových bobů tu mají název "mamemaki" tento název uslyšíte ve školkách, kdy se rodičům říká, že se budou dělat "mamemaki" spíše než Setsubun, protože Setsubun je název časového úseku, přechodu ze zimy do jara.

Doma se slaví tak, že se nad dveře zavěsí větvička s rybí hlavou. Připraví se krabička se sojovými boby. Oni většinou přichází ráno, ale není to pravidlem. Hází se na ně sójové boby se slovy "Neštěstí ven a štěstí do domu."  Někdy si děti nasazují masky ďablíků a mají z toho srandu.

Sójové boby se také konzumují. Nicméně zde se pravidla rozcházejí. Zatímco v Kansai je jedí podle pravidla "váš věk plus 1", shintou počítání věku od početí, kdy v době narození už vám je jeden rok. V Kantou je baštíme většinou jen podle svého věku. Pokud je vám 5 let, tak sníte 5 sojových bobů. Pokud je vám 100, tak vám potrvá nějakou chvíli, než 100 sojových bobů zbaštíte...

     

Dalším kulturním přenosem jsou takzvané Ehoumaki. Což jsou rýžové rolky obsahující 7 ingrediencí a zabalené v řase. Těchto 7 ingredienci je referenci k "7 šťastným bohům" v Japonštině se jim říká "shichi fuku jin". Konzumace Ehoumaki má svá pravidla. Každý rok se rozhoduje světová strana pro daný rok, která je šťastná pro daný rok. Většinou je to kombinace např. loni to byl východ-severo-východ. Takže Japonec se posadí a obličejem na "šťastnou stranu" a sní celou rolku bez jediného slova. Nesmí se mluvit.

Sníte mame, sníte Ehoumaki a pokud jste si nenadělali do kalhot, tak máte povětšinou Setsubun za sebou. Někteří lidé se vydávají na kukandu do švestkových hájů, ale japonská švestka není úplně přesný název. Mnohem přesnější je nazývat ume jako ume, protože se jedná o speciální odrůdu křížence švestky a aprikotu. Tvar stromu je jako švestka, květy též, ale plody ume jsou zeleno-žluto-červené a po usušení růžovo-oranžové a jsou to ty slavné umeboshi, které mají sladko-slanou chuť nebo sladko-slano-kyselou chuť a tu mám raději. Navíc se nedají jíst za syrova, musí se nakládat. Japonci je používají k výrobě "umeshu", což je druh saké nebo také ume džus, kdy se ume nakládají do cukru a nechají se tak po týden až dva. Během procesu uvolňují šťávu a ta se obohacuje o kopřivě podobným listím. Ume džus je velice chutný, ale nikdy jsem ho nevyráběla, ač výroba vypadá snadně.

Tím bych zakončila opožděný článek o Setsubun, který měl vyjít už v únoru. Za těch pár let, co jsem tady, jsem o Setsubunu článek psala snad každý rok, ale pravdou je, že už k Setsubunu nemám jako laik, co moc dodat. Novou informací byla talismanová větvička cesmíny s nabodnutou hlavou sardinky...jinak všechno víme a všechno známe. :-)  Takara

Hinamatsuri aneb festival panenek

Letošní jaro je opravdu velmi nešťastné...nechci zmiňovat důvody, protože je všichni velmi dobře známe...a zkrátka a dobře situace nepřeje pobytu na populárních místech...ani cestování vlakem na delší vzdálenosti...

Nedá se nic dělat. 2020 je rokem, kdy budu hrabat v šuplících i když finančně jsem na tom dobře. Tak jdu s tradicí, že sudé roky nejsou šťastné roky...Už se modlím jen za zrušení nebo posunutí OH...

Březen je zde a s ním jeden z mých nejoblíbenějších festivalů ač nemáme v rodině holčičky, protože Hinamatsuri jsou oslavou dívek. Je to takový dívčí dětský den. Každá dívka má svůj set s panenkami, který je větší či menší, ale vždy obsahuje císařovnu a císaře. Pak už záleží na movitosti rodiny jak velkou výstavu panenek mají doma. 

Vystavuje se už po Setsubunu, o kterém budu ještě psát, abych dohnala čas, kdy jsem byla bez počítače. Výstavky naleznete skoro všude. V obchodech, ve školkách, v nemocnicích, ale platí, že všechny výstavky mizí 3. března, kdy se Hinamatsuri oficiálně slaví. Děje se tak proto, že pokud se rodina opozdí s úklidem, tak se děvče v rodině nevdá nebo si na vdavky bude muset počkat. 

Jak takový set vypadá a co všechno obsahuje? 

Set se vystavuje na stupních nebo schodišti chcete-li a je pokrytý kobercem. Panenky se řadí podle hierarchie od shora. To znamená, že na prvním patře se setkáme s Císařem (Obina) a Císařovnou (Mebina), kteří sedí před dvěmi zlatými japonskými stěnami, které se nazývají "byóbu". První stupeň nebo patro bývá doplněno o lampiony stojící po stranách "bonbori". Lampiónový papír je zdobený většinou ume nebo momo zdobením. 

Na druhém schodu nalezneme 3 panenky zvané San nin kanjo. Tyto jsou dámy od dvora a každá drží v ruce jiný předmět. Tyto předměty jsou typické pro výrobu saké. Většinou dvě panenky stojí a panenka uprostřed sedí. Po stranách panenky, která sedí, se  někdy umisťují kulaté stolečky s cukrovím, ale ne hishimochi, to má své místo na jiném schodu. 

Na třetím schodu se nalézá 5 muzikantů a všichni jsou muži. Go nin bayashi. Stojící muzikant s ručním bubínkem zvaným "Kotsuzumi", další sedící muzikant hraje na malý buben "Taiko", dále tu máme stojící muzikant s větším bubnem Otsuzumi. Pak tu máme sedícího flétnistu, který hraje na "Fue" a zpěvák "Utaikata", ten u zpívání stojí pochopitelně. Muzikanti v Japonsku a umělci všeobecně jsou v Japonsku velmi uznávání, a tak tomu bylo i dříve, a tak jim patří po zásluze třetí schod. Existuje řada stylů, jak se muzikanti řadí: např. stojící-sedící-stojící-sedící-stojící. Ale někteří lidé řadí například: sedící-stojící-sedící-stojící-stojící. Někdy jsou 3 muzikanti stojící a v jiných setech jsou 3 sedící. Záleží na tom, jaký set zrovna potkáte.

Dostáváme se ke 4. schodu, kde jsou panenky pouze dvě. Jedná se o ministry. Daijin. Ministr vlevo se jmenuje Sadaijin a Minister vpravo Udaijin. Udaijin má červenou tvář údajně, protože se opil. Mezi nimi jsou různé stolečky. Přesně pod ministry  na 5. stupni se nalézají dva stromy: pod Sadaijinem je Sakon no Sakura (sakurový strom) a pod Udaijinem se nalézá Ukon no tachibana (na tom roste ovoce podobné citrusu a někteří říkají, že se jedná o strom plodící mikan...ale ruku do ohně bych za to nedala).

5. stupeň či schod obsahuje kromě dvou stromů, také tři dvorní sluhy někdy se uvádí, že se jedná o ochranku z řad samurajů. Mají znázorňovat určité emoce a jejich jména jsou specifická: Nakijógo (naku znamená plakat), Okorijógo (okoru-hněvat se) a nakonec Waraijógo (warau-smát se).

Tím jsme se dostali k posledním stupňům 6. a 7. obsahuje výstavku majetku Císaře a Císařovny. Spousta setů toto patro vůbec nemá. Opravdu záleží na setu a movitosti dané rodiny. Jedná se o skříně, stojany na kimona, set pro čajový obřad, luxusní povoz z období Heian, koše či krabice na tradiční jídlo a nosítka pro šlechtu.

Březen je čas Hinamatsuri, White day (Valentýn pro dámy aneb Marshmallo day), a pak tu máme zahájení sezóny "ohanami" kvetoucí sakury budou k vidění na každém kroku. Bohužel vinou korona-chan řada festivalů bude zrušena. Stejně tak závěrečné ceremonie pro konec školního roku se posouvají ruší v závislosti na daném zařízení. Co zůstává stejné jsou různé jarní pamlsky. Toaletní papír, vložky, rýže, papírové kapesníky, masky a desinfekce nejsou k mání, tak si alespoň obalíme nervy cukrem. Většinou se jedná o různé cukříky, speciální mochi, sakurové pamlsky. Např. Hinaarare či Hishimochi nebo sakura okoshi...

Netuším zda to letos bude stačit. Nicméně vína a saké je všude dost...asi bych měla koupit flašku dokud je co kupovat...:-) Krásné Hinamatsuri přeji! Takara 

Romance ve stínu sakur 2020

Ze stínu sakur už píšu tolik let s nickem Takara, které znamená "poklad" a v mém případě "" jsou rozhodně na místě, protože jsem takový malý poklad v uvozovkách. Všichni muži v mém životě by mohli vyprávět a těmi muži myslím svého otce, syna a muže, který mě bere takovou jaká jsem a se vším všudy...Limonádový Joe to vystihl přesně: "to je on mého srdce šampion", ale je to hlavně člověk vedle kterého rostu po mentální stránce a to potřebuju, protože ač jsem už dospělá žena po 30tce, tak jsem crybaby o tom žádná...

Nevím, zda jste někdy slyšeli o "The law of attraction", který pracuje tak, že musíš věřit a žádat o to, co chceš a Nature ti to dá. Společně ani ne tak s vírou, ale spíše s rozhodnutím: "dneska je hezký den" Žádné: co když se to nepovede...doufám, že se nestane to a to...žádné přivolávání negativity...To o čem mluvím není falešná positivita. Mluvím o tom, vyřadit negativní vlivy ze svého života...

Týká se to i přátel. Vždy jsem si myslela, že dělat vrbu je činnost záslužná, že nasloucháním pomáháte a i svým náhledem a názorem můžete někoho ochránit, zachránit...Bohužel tak to nefunguje. Pokud posloucháte něčí hororové story, pak to ve vás zanechává smutek a frustraci. Pokud se pokusíte radit, tak často přijdete na to, že jste plýtvali časem, protože daný človíček si to stejně udělá po svém a tak je to naprosto v pořádku. Je správné pomoci, pokud jste požádáni o pomoc či radu. Ale nečekejte nic na oplátku. Udělejte to čistě z dobroty vlastního srdce, ale snažte se do problému nevstupovat. Raději...

Rodina je to nejdůležitější a je to základ všeho. Pokud máte dům neznamená to, že máte domov...a pokud máte místo, které nazýváte domovem, pak je to tím, že se vracíte k lidem, na kterých vám záleží a jsou pro vás celý svět...Takara

Ko...ko... koronavirus aneb panika až na prvním místě...

Koronavirus sem...koronavirus tam...
masky pryč...desinfekce vtahu...toaletní papír...rýže už není...zavřený supermarket kolem poledne... ano vážení, situace je vážná...

Sagamihara City je město cca 30 min od Yokohamy...pěkně se nám to rozneslo...

Dovolte mi nejprve shrnutí, jak se to vyvíjelo, než jsme se dostali sem...

Nejprve proběhla médii zpráva, že se něco rozšířilo v Wuhan z místního trhu, kde nabízeli polívku z netopýrů ovšem poslední zprávy mluví o luskounovi. Ať je to netopýr nebo luskoun, faktem je, že v Číně se konzumuje vše, co neuteče. Zda je to opravdu nutné nebo ne, je težké říct. Rázem se ale vyrojila teorie o uměle vyrobeném viru s názvem Wuhan 400. Oficálně se ovšem k této teorii nikdo nehlásí...Mě je celkem jedno, zda je to uměle vyrobeno nebo někdo žere něco, co by žrát nutně nemusel...chleba s máslem a šunkou nebo polívka z netopýra?! Těžká to volba!:-) ...ovšem nejsem expert na Čínu, takže je dost dobře možné, že tato volba je luxusem, který nemají. 

Tak či onak byl vypraven speciál pro japonské občany. Bravo! Jenže oni někteří odmítli testovat na COVID 19 (jak se tomuto viru módně říká...) a tady jsem si říkala, zda si dělají legraci. Prý že je nemohou nutit?????!!!! Proč by je museli nutit?!!!! Chceš do letadla? Testuj!!! Nechceš?! Tak zůstaň pěkně ve Wuhanu...Problém vyřešen...A jaké to překvapení o pár týdnů později se dozvíme, že tito "já netestuji" lidé to roznesli dál po Japonsku. Přivezli to jako dáreček svým rodinám a členové rodin to předali zase dál svým přátelům a známým. Výsledek? Školy zavřené na 14dní...před koncem školního roku a začátkem nového roku...

Zavřené školy po celém Japonsku, ale už ne tak školky a ne tak servisy nabízející after school. Nad tím zůstává rozum stát. Za celých 9 let jsem nic takového v Japonsku nezažila a to se tvrdí, že COVID19 je méně nebezpečný než chřipka. Úmrtí na COVID19 jsou úmrtí spojená s komplikacemi jako je pneumónie a tahle komplikace hraje roli i při úmrtí na chřipku. 5 úmrtí spojená s COVID19 jsou všichni do jednoho senioři ve vysokém věku. Nakažení jsou ale ze všech věkových skupin. Od dětí na Hokkaidu, přes řidiče autobusu, zdravotní sestru, nádražáky, průvodkyni ve věku 20-40 let...

Samotnou kapitolou byla loď parkující v Yokohamě, kde se nemoc pěkně šířila mezi lidmi. Karanténa byla hojně kritizovaná a jední kdo ji kritizoval byl expert ve svém oboru, který byl pomáhat na lodi a po jednom dni a xx připomínkách byl z lodě odejit. Ten kritizoval podmínky na lodi jako selhání. Nicméně po pár dnech svoje video stáhnul s tím, že podmínky na lodi byly okay a nikdo ho prý ke stažení videa nenutil...Well, můžeme tomu věřit, pokud chceme, ale já věřím, že to podělali...Proč?

Protože se objevila zpráva, že xx lidí nebylo vůbec testováno a šlo domů a cestovali veřejnou hromadnou dopravou. Protože řada těch, co testovali negativně v Japonsku testovala pozitivně u nich doma...Japonské testy údajně trvají až 6 hodin než ukáží výsledek a v Kanagawě vyvinuli test, který je rychlejší...Nicméně sousedé Korejci jsou schopni otestovat člověka a dostat výsledky do 30 minut...je otázkou pročpak se nespojí síly a pročpak se nesdílí info...ano máme bojkot Japonska na korejském poloostrově, ale to je o egu a penězích...

Ano peníze, kromě toho, že kupujete masky s vysokohorskou přirážkou a jedná se o masky, které se v Japonsku běžně používají a údajně před koronavirusem vůbec nechrání, protože jsou to ty papírové bez filtru....tak ani ty papírové už v obchodech nenajdete. Stejně tak desifekce. Vše zkoupeno...Všude posloucháme: noste masku, měřte teplotu, myjte ruce apod. A důvod proč to posloucháme je ten, že Japonci si ruce skoro nemyjí. Ano ve školkách probíhá osvěta, že si mají mýt prst po prstu, zápěstí apod. Nicméně pokud navštívíte veřejné toalety zjistíte, že řada Japonců si ruce vůbec nemyje a když, tak jen namydlit a spláchnout během cca 5s...a to mám přístup pouze na toalety pro dámy... 

Kašlou bez zakrývání úst nebo kašlání do ohybu lokte. To mě vyloženě drásá. Co se slavného popotahování týče, tak se začalo objevovat více lidí, kteří smrkají přímo v přecpaném vlaku, a pak se chytí tyče...Fuj...ve vlaku už se raději nedržím a spousta lidí má raději bavlněné rukavice...já uvažuji o rukavicích gumových...

Vzdělávací plakát, tak jako vždy s křížkem po funusu...Aneb jak správně kašlat...Jo pro spoustu Japonců úplná novinka...:-(

Co se kašle, teploty, průjem a zvracení týče, přišel email, že máme zůstat doma. Nicméně hned další email, co přišel nás upozornil, že máme vysoké absence a že se máme snažit přiští měsíc mít jich co nejméně. Zdá se vám to divné? Věrte mi není...Naopak...je to typicky Japonské. Japonce z práce omlouvá jen smrt, takže jsem si jistá, že pokud se fyzicky mohou dopravit do práce, tak to udělají. Teplota-neteplota, kašel-nekašel, COVID-neCOVID...proto relativně nízká čísla se musejí brát s rezervou, protože většina lidí netestovala a ani testovat nebude....Kdyby museli zůstat doma, tak za prvé nemocenská tu není tzn. dostanete velkou kulovou nulu a za druhé pokud jste nemocní častěji, tak se vystavujete riziku, že skončíte na dlažbě. Tahle kombinace je pro šíření viru ta nejlepší možná...Bohužel...

Karanténa škol nařízená Shinzou Abem se setkala s nevolí rodičů, kteří teď musí řešit, co s dětmi aby nemuseli řešit to, co jsem popsala o odstavec výše. Spousta médií se zmiňovala o zmatení rodin s dvěmi příjmy...jj, a co teprve rodiny s jedním příjmem...14dní bez platu, jo to zní jako sen...Další obviňují Abeho, že dělá pouze politická rozhodnutí, protože OH je už za dveřmi. 

OH!!! Ano, zatímco ve světě se mluví o zrušení, přesunutí apod. Japonci se tomu brání zuby, nehty...a důvody jsou následující: ego (obviňují, že rozhodnutí o zrušení OH jsou politická a mají zájem na poškození Japonska), peníze, které Japonsko investovalo a také očekávaný ekonomický boost, který Japonsko potřebuje po dalším zvyšení daní. Chápu jejich touhu po udržení OH...a je mi jich docela líto...ale patřím do klubu antiOH dokud je Fukushima není uklizená...a uklizená pořádně...ale pšššššššššššššt...můj názor je jeden z těch nejméně populárních v Japonsku...

Takže máme karanténu. Ve firmě, pro kterou pracuju jsme na dva týdny na "standby" režimu. tzn. že jsme placeni a čekáme na hovor z office, zda jít pracovat do Shinagawa nebo pracovat doma nebo assistovat v některé ze školek, které zavřené nejsou, ale učitelé mají děti na školách, které zavřené jsou a je třeba pokrýt stav...Se spoustou lidí doma tu máme i více lidí "nakupujících do roztrhání těla", a že to stojí za to...:-(

   

toaletní papír?...papírové kapesníky...už nejsou...VLOŽKY?!!!!to je žert...nebo ne????

rýže...už není...

Pravidlo platí: jeden balík na rodinu!!! To je univerzální pravidlo a zatímco jedni se ho drží, tak druzí ho porušují a dělají to fikaně. Máte 4 členou rodinu a větší děti. Pak se rozdělíte a platíte zvlášť. Výsledkem je o 3 balení víc než rodina, která poslouchá a odejde s balením jedním. Takto byly vykoupeny masky a desinfekce...Chápu lidi se bojí...Nicméně jde to dál...

tak ještě jednou pro hloupé...číslo 1 platí po celém světě...tak proč ne v Japonsku?

Vlezu do supermarketu a mám štěstí, že je otevřený. Přítel šel do supermarketu v Osace (město se statisíci obyvatel a pouze 2 nakažení) bylo poledne a supermarket byl zavřený z důvodu doplňování zásob...U nás rýže fuč, těstoviny fuč, chleba fuč a dokonce toaletní papír a papírové kapesníky...To už překračuje vše... protože COVID19 je slabší virus, než chřipka. Nakažených (potvrzených je kolem 250, ale netestovaných případů může být kotel, takže nejsem až tak optimistická) nicméně ani v karanténě "nežerete a neserete" víc než kdy jindy!!!Tzn. běžný nákup toho co vám zrovna došlo by měl být v pohodě...

Miluju český humor: Polovina lidí umře na přežrání a druhá polovina hlady ještě než do ČR koronavirus vůbec dorazí...jj a v Japonsku to bude dost podobné, i když tady už virus je...

No a jaká je situace u nás? Tokyo hlasí 36 případů, Chiba 13 a moje Kanagawa 27... TYHLE ÚDAJE UŽ NEPLATÍ!!!! Hned první foto znázorňuje pouze Sagamihara City. Nemocných už je ke 300...
Kanagawa je prefektura, kde parkovala lodička (Yokohama) takže fakt, že se tu COVID19 objeví byl jistý a se zpackanou karanténou lodi o tom nebylo pochyb. První případ v mém městě byla 80letá žena, která zemřela v Chuo Hospital. Netuším, zda byla z lodi nebo jak se k ní virus dostal, ale od ní to dostala zdravotní sestra 40 let, která měla masku bez filtru (v češtině tomu říkate rouška, ale maska zní lépe). Takže se zvedla otázka, zda masky opravdu chrání a byla přebita odpovědí, že si patrně nemyla ruce a nekloktala. Pravděpodobné, ale těžko říct, co přenos doopravdy způsobilo. Sagamihara Chuo čtvrť se začala bát. Máme celkem tři čtvrti: Minami, Chuo a Midori. Já bydlím v Minami-ku...a o pár dní později se dozvídáme, že dva pracovníci nádraží Sagamihara testovali pozitivně na COVID19. Sagamihara st. je druhá zastávka od nás směrem na Hachioji...Takže je jisté, že COVID19 se rozlezl a zdroj je samozřejmě lodička. Yokohama Line, jak už její název napovídá je dopravce spojující Yokohamu a Shin Yokohamu (zde vypravují shinkanseny) s ostatními částmi Kanagawa pref. Vzhledem k faktu, že v Sagamihara City testovali 4 lidé pozitivně a jsou to dva oddělené případy a s tím, že nejsme testovaní plošně si myslím, že je jisté, že nákaza už v Sagamihara City je...UPDATE: ano, měla jsem pravdu, případů už je tak moc, že už o jednotlivých případech neinformují...

když dojdou masky je čas vzít situaci do vlastních rukou...

Pro mě to znamená větší kontrolu nad malým: "maska, mytí rukou a ruce v kapse, když jsme ve vlaku" a moje nejčastější věta je "na nic nesahej!!!" žádné držení na eskalátoru, žádné mačkání tlačítek ve výtahu, žádné chození na záchod na veřejných toaletách a jídlo venku. Nesyslím, nechci to pak vyhazovat a modlím se aby "standby" pro mě znamenal "dva týdny práce z domova" protože pokud nemusím malého vodit do školy vlakem každý den, tak se toho ráda vzdám vzhledem k situaci...

Závěrem si troufnu říci, že tento začátek jara je poněkud nešťastný. Všechno kvete, super počasí, narozeninová párty pro mě a malýho se blíží (jsem zvědavá, zda budu moci koupit narozeninový dort...:-D :-D ) Zatím nejhorší jaro, které jsem tu zažila...Pohoda, klídek, žádné syslení, vitamíny a zůstaňme zdraví!!!!Takara 

Magický podzim v Japonsku 2019

Podzimní čas beru jako čas reflexe a sebereflexe především...

Spoustu chyb, které jsem učinila, některé jdou odčinit a jiné jsou nevratné a jiné byly nutné v zájmu katarze a očištění...

Podzim hýřící barvami a modrá obloha k tomu je něco, co je nepopsatelné a člověka to energii nabíjí. Nicméně v roce 2019 takových dnů bylo poskrovnu a do mého života se vkradla blbá nálada, ale i depresivní stavy. S komplexy, které mám a s vnitřní nespokojeností sobě vlastní se jedná o smrtelný koktejl. Těžko tomu odolat...Nutno říci, že já jsem se tomu plně poddala a ničila jsem co jsem mohla, pálila jsem mosty, ale s postupem času přišel čas, kdy jsem byla nejen ochotná poslouchat, ale poslouchat s porozumnění. Občas je těžké vidět svoji nezralost a diletanství...Zpravidla chodíte po světě s více či méně nebezpečnými myšlenkami.

Nikdy jsem se za sebe nestyděla. Nikdy jsem se nestyděla za to, že jsem učitelka a nikdy jsem neměla velké ambice ani kariérní sny až jsem potkala někoho, kdo mě motivuje udělat něco ze sebe něco více a být tou nejlepší možnou verzí samasebe...Zdá se vám to povědomé ano dá se říct, že tohle je NY mantra a já na to slyším...Nesnila jsem, protože jsem neměla odvahu jít za svými sny. V podstatě jsem se automaticky posadila na lavičku mezi poražené aniž bych to alespoň zkusila. Přehnaná kritika vlastní osoby, přehnaná skromnost, nedostatek víry ve vlastní schopnosti...to je to co mě formuje a pro co mám jméno "Ms. Mediocre" "Miss průměr"...Co se průměrnosti týče, tak v té jsme si libovala už od školních let. S oblibou jsem tvrdila: Nikdy nebuď v ničem první nebo poslední...

Pokud budeš první budou od tebe dobré výsledky očekávat pravidelně, a pokud zklameš bude z toho haló. Naopak pokud budeš poslední, tak tě každý uvidí jako blba a povede se spousta řečí: "proč se nesnažíš, kdyby ses trošku snažil..." otravné řeči. Takže pro mě byl průměr místo, kde jsem se cítila nejlépe...a když se náhodou ozvala ambice, tak z průměru to jde nahoru pořád ještě dobře. Soustředila jsem se ne na to být nejlepší, ale na to projít. Červený diplom?! Netřeba nikdo se mě nikdy nezeptá na barvu a taky, že nezeptal.

Co se talentu týče, tak jsem nadaná průměrně ve všem. Zacvičím gymnastickou sestavu, zazpívám Truverskou mši, vytvořím výtvarnou práci technikou Informelu, napíšu pohádku, zahraji na flétnu nebo na klavír, předvedu kata: heian nidan karate sestavu...ale vždy to bude průměrné nikdy to nebude nic z čeho si někdo sedne na zadek. V čem jsem dobrá a můžu to říct je: jsem dobrá učitelka (ale ne perfektní) pořád se vzdělávám a studuji. Ale kromě toho přišel čas se sebou něco dělat po všech stránkách. Nejsem na to sama, i když jsem mu dala pěkně zabrat a málem to bylo tak, že jsem na to byla sama. 

Podzim zafungoval jako katarze a očištění, stržení růžových brýlí, nastavení zrcadla a nocí bez spánku, kdy jsme mluvili a poslouchali a vysvětlovali. Pak přišel čas pálení mostů a měsíc mlčení během kterého jsme reflektovali konečně viděli své chyby. Popravdě jsem si myslela, že je konec, ale mýlila jsem se. Občas je naděje i tam, kde by ji člověk nehledal a i když s oblibou říkáme slovíčka "nikdy víc", tak pořád platí: "Never say never!" Takara

Happy Halloween na japonský způsob

Co si budeme vykládat. Každá země má svoje tradice a ty převzaté si upravuje podle sebe. Stejně tak jako Vánoce, tak i Halloween je modifikován. Slaví se většinou ve školkách, kroužcích nebo v sousedství. Jinak halloweenská dekorace na vás kouká z každé výlohy a jakmile skončí v Japonsku Hallowen, pak začínají Vánoce a lidi začínají plašit. Je to jako lusknutí prstem:mále Halloween lusknutí prstem a máme Vánoce...advent? nevedeme... Přiznám se, že mě to trošku irituje, ale jak roky běží, tak mi to hýbe žaludkem méně. :-)

Pro mě Halloween letos znamenal méně práce. Mám 5 tříd ráno a 5 tříd odpoledne. Třídy se scvrkly do jedné ráno a jedné odpoledne a měla jsem odpracováno něco kolem hodiny max. dvou denně. To není vůbec špatné. V porovnání práce 9 hodin denně 8 let za minimální plat. Letos jsem na tom jinak. Pracuji 4 až 5 hodin denně a zbytek trávím na cestách vlakem nebo chodím. 20 000kroků denně to není žádný problém :-) No a co byla náplň halloweenského dne? Přečíst příběh, zatancovat, zazpívat, a pak už jen trick or treat.

U malého ve školce vyrobili kostým. Letos to byl kostým ducha a party byla velmi decentní. Nic fancy a děti měly určitě radost. Co se našeho domu týče, tak zdobím podzimně. Nějak Halloween neřeším. Můj kostým je stejný jako předešlé roky. Jdu za čarodějnici a profil obličeje na to mám perfektní.

Japonci se příliš nezajímají o to, co je Halloween vlastně za svátek. Vše co je zajímá je výzdoba, cukrátka a párty. Děti se naučí "Trick or treat" a tím se hasne, i když letos jsem viděla drobnou změnu v tom, že se japonští učitelé snažili vysvětlit co je "trick or treat" a to vnímám jako krok dobrým směrem. V Japonsku ovšem "trick" part nevedou a něco mi říká, že z dobrého důvodu, protože malí Japonci jsou super kreativní...