Loni touhle dobou jsem byla zavřená doma s malým (nyní mu referuji jako "velký") na celé tři měsíce. Japonsko nemělo tvrdý lockdown, takže když se řekne v Japonsku "lockdown", tak se to překládá jako "vše při starém". I letos máme emergency state a je prodloužený do 21. března, ale v praxi to znamená...co to vlastně znamená?...no buďme upřímní, kromě zavřených barů, hospod a hostes clubů po 8. večer se nic nezměnilo. Vláda vydává pouze doporučení a lidé je v drtivé většině dodržují, až na některé restaurace na pokraji krachu, které si dovolí mít otevřeno, a tak japonská vláda začíná uvažovat o postizích- většinou finančních.
Japonská mantra je: rouška, mytí rukou (i když v Japonsku tvrdí, jak si všichni myjí ruce, stačí se zastavit na veřejné toaletě a hned vidíte, kolik lidí a jak se ruce myje nebo spíš nemyje) desinfekce rukou a všeho na co saháme, a odstup od lidí kdykoli a kdekoli 1.5m až 2m - což v Japonsku tak úplně dobře plnit nejde a samozřejmě "stay home". Pořád se tu testuje minimálně, takže se neví kolik toho tu máme, ale nemocnice už jsou plné těžkých a středně těžkých případů, takže v lednu byli lidé odmítáni v nemocnicích, že mají čekat až se místo uvolní a proběhly zprávy, že ti co čekali, až se uvolní místo, také doma zemřeli. Přesné počty se neví, protože v Japonsku se pitvá minimálně a když, tak se nezjišťuje covid. Co se "stay home" týče lidi už toho mají pokrk, takže hlavně 20ti, 30ti letí "stay home" nedodržují a jsou viněni ze zvyšujících se počtů. Ale dokonce viní cizince, že nenosí roušky, protože to není součást jejich kultury. I mezi Japonci se naleznou lidé, kteří si myslí, že covid je fake a rouška je omezuje na svobodě. Za zmínku stojí demonstrace loni v létě v Shibuye, kterou média nazvala vtipně "korona party" a byla odsouzena majoritou jako hazard a blbost na "ntou"...
Japonci mají stádní mentalitu, takže doporučení japonské vlády nerozporují a většinou dodržují a to i přesto, že jejich politici byli přistiženi večeřet v luxusní restauraci po 8.hodině večerní v době emergency state. I přesto, že žena premiéra Shinza si vyšla kochat sakurami ikdyž plebs to bylo "zakázáno"
Roušky tu nosí 99 procent lidí, to 1 procento nechávám cizincům-turistům, kteří neví, že čísla v Japonsku jsou tak dobrá, protože když netestuješ, tak nic nenajdeš a skutečnost bude patrně o dost horší, ale vše je zametáno pod koberec v zájmu pořádání OH.
Roušky se tu nosí celeročně, ale smysl nošení roušky v Japonsku je trošku jiný. Nosí se když je člověk nachlazený, aby neprskal své bacily na někoho jiného. Teď s koronou to je stejně. Nikdo nechce být přenašeč (a vzhledem ceně testů a jejich dostupnosti přenašečem může být naprosto každý i bez příznaků) takže rouška je nezbytnost a ohleduplnost k druhým, ale samozřejmě Japonci myslí i na to aby to sami nechytili. Nicméně v anketách jako největší obava během doby covidové byl zmíněn "hlavně abych to někomu nedonesl jako suvenýr" a v tom se mi Japonci opravdu líbí. Samozřejmě, že myslí na sebe a na své rodiny, ale nedělají to jen o nich a myslí i na druhé (samozřejmě, že né všichni, to by bylo generalizování a já neznám všechny Japonce v Japonsku)
Takže loni jsem byla zavřená tři měsíce s malým nyní velkým v naprosté izolaci, jen do obchodu a doma home office. Malej-velkej má lehčí formu autismu a ADHD, takže zavření doma nesl těžce, já na sobě třetí měsíc začala pozorovat těhu příznaky, takže kromě toho, že se mi povedlo otěhotnět jsem ještě před tím přibrala asi 7 kg. Njn, tak to dopadne, když se náhle musíte zůstat doma a žerete si...ale tomu jde samozřejmě zabránit a tím se dostávám k sekci, co dělat když jsme zavření doma.
Do´s list aneb co zvládneme během lockdownu
1) hloubkový úklid skříní a vyhození všeho, co nepoužívám nebo je mi to malé
2) selekce hraček, knížek, oblečení, sepsání listu, co je třeba dokoupit po lockdownu
3) hloubkový úklid všech místností (mytí oken, praní záclon, závěsů, koberců,)
4) nemilosrdná selekce věcí, které nepotřebujeme (pokud jste věc během tří měsíců nepoužili, tak ji nepotřebujete) ano, ujíždím na minimalismu.
5) selekce SD kart a jejich obsahu fotografie do alb, tisknutí fotografii, pokud máte raději klasické fotografie
6) selekce účtů a papírů, vytvoření finanční knihy, kam lepíte účty o zaplacení, každý měsíc.
7) kontaktovat přátele s kterými nejste v kontaktu. (nejlepší kamarádka ze ZŠ)
8) pravidelné video hovory s rodinou
9) pravidelné cvičení (na Youtube je jich hafo)
10) tvoření s dětmi, vzdělávání dětí, učení se novým dovednostem. Já jsem naučila v době lockdownu malého-velkého jezdit na kole. Můžete naučit své předškoláky číst a psát (když nevíte, co by...:-) to jsem udělala teď během mateřské dovolené, protože malej teď už velkem jde 8. dubna do školy, za dva měsíce se naučil číst hiraganu-japonskou abecedu)
11) sepsání výletových destinací, jakmile bude po lockdownu, ať se máte na co těšit
12) selekce emailů, článků, příspěvků na internetu (mazání)
Výsledkem lockdownu by měla být vyrýsovaná těla, chytré a rozvíjené děti, naklizená domácnost a uklizený počítač a vše kolem něj. Opoměla jsem péči o partnera, ale ne úmyslně. Jedná se jen o fakt, že v mé domácnosti se chlap prakticky nalézá cca 5 procent času a tedy nemáme klasické uspořádání rodiny. Takže bod 13) partner můžete doplnit livobolně o rozšíření poznatků o tantrickém sexu nebo vyzkoušení všech poloh v kamasutře během lockdownu. :-D :-D :-D to už je na vás.
To ovšem není vše:
Naordinovala jsem pro celou rodinu režim dne, protože lockdown skončí a pocítíte návrat do rutiny jako velmi těžký. U nás doma to fungovalo loni následujícím způsobem.
6.00 vstát
hygiena, příprava snídaně, oblečení a léků pro malého-velkého,
lehký úklid toho, co jsem zabordelila
6.30 vstát malej-velkej
ustlat postel, složit pyžamo, převlíct, léky na alergie,
vyčistit zuby, umýt obličej,
7.00 snídaně
po snídani sklidit ze stolu a připravit si věci na učení, procvičování
8.00-9.30
učení (většinou učení měl na 40 minut, ale někdy u toho polehával a nešlo to od ruky a já ho nenechala se z toho vyvléct)
pak si pohrát, já uklidit co je třeba a něco málo do práce (natočit video, lesson plan apod.)
10.30
procházka kolem bloku, na nákup a do parku, pokud není zavřený, pokud je do lesa, který máme 500m od baráku. Trénování jízdy na kole.
12.00 oběd
po obědě, spánek nebo volná činnost dle výběru, já práce, úklid, selekce všeho možného.
15.00 sváča
nějaká zájmová aktivita, malej je do vesmíru, takže jsme spolu tvořili příběh z vesmíru, zatím je pořád nedokončený.
18.00 večeře
večerní hygiena, příprava na spánek, poklizení, co je rozházené, vybrání pohádky na dobrou noc no a pokud byl hodně moc, moc hodný, tak pár videí pro děti na Youtube
20.30 spát (malej velkej)
já psaní článků, brouzdání na netu, sledování videí na youtube
22.00 já spát
Stejnou rutinu se snažím mít i teď na rodičovské dovolené, když máme ten bezzubý emergency state a neměli bychom neměli moc lézt ven. K tomu je třeba dodat, že je japonskou zvyklostí první dva měsíce být doma s miminkem, žádné trajdání venku a chození po návštěvách. ( To se mi docelá líbí a s malým-velkým jsem to dodržovala, ale s naším novým malým to u mě nehrozí, protože musím chystat velkého do školy. Má alergie, takže aby mohl mít obědy ve škole, chodí na testy na alergo, už jsme byli 4krát za únor a předepsané pomůcky se samy nenakoupí a přes net též ne.) Dva měsíce máte být doma z důvodu očkování. První očkování probíhá ve dvou měsících, tak abyste do té doby s mimčem něco nechytili.
Takže po propuštění z nemocnice první měsíc jsem byla schopná fungovat normálně, ale teď máme 6. týden a už se mi nedaří vstát v 6.00, protože máme kolikové párty mezi 2-4 ranní. Budík mám nastavený na 6.00, ale vstávám až 7.00. Nicméně přes 7.30 nejdu a celý rozvrh jen posunu časově s tím, že malej-velkej musí být v posteli do 21 max.
Je to pozdě, ale na Japonce je toto brzy. V Japonsku toho děti moc nenaspí. Spánek je brán jako lenivost a pokud Japonec chce dosáhnout studijních úspěchů, pak spí s bídou 4 hodiny. Předškolní děti chodívají spát kolem 10. večer ale, tam kde rodiče pracují do pozdních hodin to může být i kolem půlnoci a vstávají v 6 ráno. Já jsem doufala, že by malej-velkej chodil spát v 8.00 nejpozději, ale v Japonsku je to nereálné. Domů se vracíme kolem 19.00, a pak je to: připravit na druhý den, uvařit, povečeřet, večerní hygiena, pohádka na dobrou noc a máme skoro 21.00.
Jak si zachovat mentální zdraví v době covidové???
1) Vypnout TV a nehltat zprávy o covidu
2) Nevyhledávat covid topic aktivně
Nařízení se mění skoro co hodinu, takže jen skontrolovat než jdu spát, co mám dodržovat a víc se tím nezabývat
3) neúčastnit se diskuzí na téma rouška/ nerouška, dodržování/nedodržování, covid je hrozba/ covid je fake.
4) kdykoli se budete chtít bavit o covidu, bavte se o počasí, tím zjistíte kolik času trávíte s covidem v myšlenkách. Věrte mi nikdo se o počasí bavit tak často nechce:-)
Už tím jak jsem témata sepsala, je dané, že se utvoří dva názorové tábory a budou emoce a budou hádky. V podstatě se vyplatí žít podle, co dělají druzí, to nám může být buřt. Pokud nás tím, co dělají PŘÍMO neohrožují, pak je na místě se ozvat. A v tom případě se rozhodně ozvěte.
Pro křiklouny za svobodu bez roušky a bez omezení mám jeden zásadní postřeh...
SVOBODA (a práva) KAŽDÉHO ČLOVĚKA KONČÍ PŘESNĚ TAM, KDE ZAČÍNÁ SVOBODA (a práva) DRUHÉHO.
Přejí hodně sil a věřím, že ty 3 týdny všichni ve zdraví a v pohodě zvládnete. (pokud se to změnilo na 4 nebo 5 týdnů, tak mě určitě opravte. TV nemám a info o covidu nevyhledávám, snažím se žít covid free as much as I can) Takara
Žádné komentáře:
Okomentovat