Noční trajdání po Kobe

Po xx měsících konečně venku. Protáhnout si křídla a vyrazit. Poprvé v noci. Poprvé s malým a velkým. Řeknu vám, byl to zvláštní pocit. Dokonce se objevil i strach ani nevím z čeho. Když jsem vystoupila v Motosumiyoshi byla jsem dost nervózní. Možná je to tím, že lidé kolem Kobe, Osaky a Kyóta jsou víc free, ale tak nějak jsem nebyla úplně ok na procházku. Velkého jsem držela u sebe za ruka a nepustila ho ani na krok. To normálně nedělám, ale ta atmosféra tam mě k tomu prostě donutila.

Jakmile jsme se vzdálili od nádraží už to bylo lepší. Ty různé existence zmizely a byla pohoda, když nepočítám, že jsme obešli skupinu chlastajících chlapů před conbini, což se v Kantou vidí jen málo. Vůbec v Kanto se na veřejnosti na ulici chlastat snad ani nesmí...(to si domyšlím, mám pocit, že jsem to někde slyšela, ale zdroj info neznám, takže za to ruku do ohně nedám) na slavnostech se samozřejmě pije o tom žádná. 

Náhodou jsme narazili na čínskou čtvrť. Vlezli jsme tam a musím říct, že na Yokohamu nemá. China town v Yokohamě je krásnější a větší. Ale i tak jsme se pokochali výzdobou a vstupními branami, které jsou krásně zdobené. Mám ráda tu jejich kombinaci červené, zlaté, žluté, černé, zelené a modré. Mám ráda tu barevnost a zdobenost. Kromě místní výzdoby se pokocháte i místní kuchyní. Malého fascinovala pečená kachna napíchnutá na háku. Nicméně žádnou exotiku jsme nezkusili. Koupili jsme si kuřecí maso v těstíčku na špejli. Jíst jsme za pochodu nesměli. V Japonsku konzumace jídla za pochodu je brána jako nevychovanost. Ač nám se to jeví jako normál, v Japonsku se u jídla zásadně sedí. S jídlem nechodí. Jediné místo, kde se to jakžtakž toleruje jsou japonské slavnosti, ale i tam mají vyhrazená místa ke konzumaci. Kuřecí jsme snědli za rohem, tak aby nás nikdo neviděl, protože kromě toho, že chodit a baštit je NG, tak z důvodu korony je to zakázané, takže ve vší slušnosti a počestnosti...

Dorazili jsme do parku s výhledem na Kobe Port Tower. Tam jsme ještě nebyli, takže jsem zakoupila lístky a jelo se nahoru. Věž není nijak vysoká, ale Kobe má jeden z nejkrásnějších nočních panoramat. 

Potom jsme se šli projít do Meiken Parku. Je to park věnovaný obětem zemětřesení v Kobe. Velké Kobe zeměstřesení zničilo skoro polovinu města, ale bylo by správné říct, že domy zničila těžká střecha. Japonské střechy jsou dělané, tak že mají odolat i tajfunu. Starší domy mají bytelnou střechu, která ve větru neodletí, ale pokud se dům rozhoupe moc v době zemětřesení, tak střecha dům položí a to do slova. Houpající dům tu tíhu neunese a dalším problémem byl následný požár, který s sebou vzal všechny ty dřevěné domečky. Dnešní Kobe je moderní město vystavěné z části na troskách a spáleništi. 

Kromě Kobe Port Tower se přímo v parku nalézá muzem námořnictví. To bylo zavřené, když jsme přišli a docela mě překvapilo, že Kobe Port Tower a muzeum námořnictví v 9.00 zhasíná vše. Že by eko? 

 Následující den jsme vyrazili na stejně místo jen z druhé strany přístavu, tam byly restaurace a velké ruské kolo. Minuli jsme i lodičku-restauraci. Vtipné na ní bylo to, že vždycky to byla čínská restaurace. Nyní je z ní restaurace francouzká, že by zapracoval covid? Vsadím boty, že ano...njn, změna je život...a čína teď moc netáhne, to je fakt. 

Kobe je  moderní město, není přecpané lidmi, ale ani to není žádné malé městečko. Najdete zde slavno horu Rokko a na ní farmu. Z Rokko san je vyborný výhled a máte celé Kobe jako na dlani. Je tu botanická zahrada, zoologická zahrada, zábavní park, kde nabízejí představení s cvičenou opicí. Ovšem Čechům cvičených opic, netřeba ve vládě jich máme dost. 

V Kobe staví šinkansen na cestě do Himeji (zastávka se jmenuje Shin Kobe a následuje po Shin Osace), takže se jedna o významnější městečko. Nic pro vegetariány Kobe je proslulé hovězím. Mají tu slavné Kobe beef, které jsem bohužel neochutnala, protože na hovězí moc nejsem. Dále tu najdete velmi známé Arima horké prameny. Tam jsem též ještě nebyla, doufám, že v budoucnu se mi zadaří. 

Zkrátka Kobe je větší město, ale postavené tak, že se tu budete cítit podobně jako, když Pražák jede do Hradce Králové. Takový je to pocit. Příjemný pocit musím říct. Takara