Malá Čína v Yokohama City

Opět na cestách za prací a tentokrát jsem zavítala do míst v Yokohama City. Konkrétně se jedná o část zvanou Motomachi-Chuukagai. Jakmile je něco Chuuka, tak si můžete být jistí, že je to spojeno s Čínou a ne náhodou je v Yokohamě velké zastoupení čínské menšiny a tak vybudování čínské čtvrti bylo jen otázkou času.

Yokohama je opravdu mezinárodní město a občas mi přijde, že mnohem mezinárodnější než samotné Tokyo, protože život místních národnostních menšin je tu více vidět. Jakmile vystoupíte na zastávce Motomachi-Chuukagai, tak pokud půjdete z exit 1 a zamíříte doprava, tak během 5 minut se octnete v přístavu a přilehlém parku zvaném Yamashita Park. Zde v portu parkuje jedna z největších lodí k vidění v Yokohama přístavu. Loď nese jméno Hikawa Maru Yokohama a její spuštění na vodu proběhlo 30. září 1929. 

Pokud ovšem půjdete vlevo, pak narazíte na modrou umně zdobenou bránu do čínské čtvrti. Brána se jmenuje Dobrá Vůle. Dobrý název pro bránu. Kromě ozdobných bran je tu také krásný chrám zasvěcený ženě, která se stala po smrti bohyní.  Chrám se jmenuje Kaihoutei a bylo to první místo, které jsem v Japonsku navštívila. Musím se přiznat, že se mi více líbí čínské chrámy. Barevnost a ozdoby, kombinace červené a zlaté, tu prostě můžu.  Chrám je zasvěcen Bohyni moří zvané Ma Zhu Miao a byl vystavěn do dnešní podoby během posledních 20 let. Ma Zhu je údajně historicky doložená postava (Narodila se ve Fujian jako dcera Mr. Lin a její rodina byla 7. generací po 6. prefekturálním guvernérovi, takže rozhodně ne chudá rodina)  malou zajímavostí, že má narozeniny ve stejný den...:-)

Ma Zhu se narodila jako "tichá dívka", protože nikdy neplakala ani jako novorozeně. Modlila se k Budhovi každý den ráno a večer, když jí bylo 10 a údajně, když jí bylo 16 byla vyškolena v náboženské doktríně a projevila mimořádný talent ve vykládání poselství od Bohů...(jako atheistka mám pouze mlhavou představu o tom, co tento talent znamená...) Byla také známá léčitelskými schopnostmi. Schopnostmi zbavovat lidi zla a ochraňovat je před neštěstím...Když jí bylo 28let zemřela a byla pozvednuta do stavu božského. A často byla spatřovaná v červeném oděvu letící přes moře. Má řadu titulů " Moudrá a duchaplná žena" "Nebesy pověřena duchaplná žena" po její smrti ji lidé začali uctívat a vystavěli ji několik svatyní. A k tomu přibyly další tituly " Nebeská Císařovna" nebo "Duchaplná Princezna" nebo také "Svatá Matka Nebes" nebo "Princezna Nebes"...

Ma Zhu se stala Bohyní z lidského bytí a byla vysvěcena za Bohyni Moře, proto mnohé lodě měly vystavěný malý svatostánek k jejímu uctívání. Nemodlili se ale jen za šťastnou cestu, ale také za absenci povodní, cholery,  ochranu před zloději, válkami a epidemiemi. Čili její působnost se nevztahovala jen na moře, i když řada neštěstí chodila od moře...Jakmile začali Číňané podnikat cesty do zámoří kult Ma Zhu se začal šířit a v současné době ho můžeme nalézt ve 26 dalších oblastech a počet věřících čítá přes 200 mil. věřících. (zdroj leták, který rozdávají u vchodu do chrámu)

Kromě čínské architektury zde můžete najít zajímavé aquarium, 3D muzeum a spoustu restaurací. Samozřejmostí jsou pandy na každém rohu a místní restaurace...Do čínského jídla nejsem blázen, popravdě kromě rámenu a gyózy jsem snad ani nic čínského nejedla, takže láska na první pohled se nekoná a co se budoucnosti týče, tak jsem spíš do Itálie...:-)

Čínská čtvrť pořádá i slavnosti Nového Lunárního Roku, které připadají mezi leden a únor. Přehlídka masek a místních tanečních souborů. Přehlídka zabere celý den a kromě nich je také na programu tančící drak či lev či pes. Ǔčastnila jsem se těchto oslav už dvakrát a musím říct, že to bylo náročné, protože lidí tam bylo vždy jako much. Program byl velmi nabitý a řada lidí se snažila ulovit super snímek do novoroční fotografické soutěže. Můj ex se o to snažil každý rok, ale nikdiy neuspěl...Fotografií se muselo sejít vždycky tisíce.

Co se mě týče, tak o Číně jako takové vím pouze ze zpráv, takže vím prd... (Zemanův zmizelý čínský poradce) nebo z japonských medií (zpráva, že údajně Čína manipuluje s měnou, osočení by Mr. Trump) samozřejmě jsou tu demonstrace a mlácení lidí vystupující z vlaku a nic nedělající policie...mediální masáž funguje i na mě a to nemám TV...Pokud zatoužíte pozna místní a běžnou kulturu každodenního života, pak hurá do China Town...Takara

Chrám, kde dávají kitsune dobrou noc...

Už jsem zmiňovala, že moje práce obnáší cestování a často se dostanu do lokalit, kde je mrtvo a nic zajímavého k vidění, ale sem tam narazím na opravdové skvosty či perly a většinou je to náhoda. Tentokrát jsem zaparkovala na místě zvaném Musashi Kosugi, tak jako xkrát předím, protože moje předchozí zaměstnání obnášelo každý měsíc meeting v jedné ze škol v Musashi Kosugi. Zvláštní pocit být znovu zde, ale příjemná nostalgie se rozhodně nekonala. Napůl jsem se modlila, aby mě nepotkal nikdo koho znám, protože je velmi obtížné v Japonsku bavit se s bývalými kolegy. 

Jakmile jste "out" tak jste prostě "out" a už není možnost udržet si přátelství, i když přiznám, že se to týká většinou Japonců...pro ně většinou přestanete existovat. Ne ovšem pro cizince, mám řadu přátel cizinců z předchozích zaměstnání a pokud se jednou za čas setkáte, dá se přátelství udržet na příjemné úrovni, kdy si ještě stále máte, co říct a přítomnost druhého vám je příjemná. Vím, že to zní hrozně, ale po už nejsem děcko, které by se chtělo zalíbit všem...Pravdou je, že některá setkání jsou pouze o potvrzení, že si s tím druhým už nemáte, co říct a je vám vlastně oběma lépe, bez toho druhého...po takové schůzce už další kontakt většinou nehrozí a přirozeně se tím eliminuje okruh přátel a známých...

FB je toho dobrým příkladem,  k čemu je třeba mít 400 a více kontaktů, když většinou komunikujete intenzivněji, tak maximalně s 20-ti...k čemu mít v kontaktech někoho s kým jste si léta nevyměnili ani sms...v minulosti jsem to tak cítila a dělala jsem velký úklid mezi kontakty a v součastnosti se pyšním číslem 45...pár přátel jsem dokonce přidala...:-) nemyslím si, že jsem introvert, ale sem tam inrovertní sklony mívám to nepopírám. Super introvert jsem hlavně na lidmi přecpanými místy...turistické spoty...tento chrám s liškami nebyl tak hojně zalidněn, takže jsem si ho náležitě užila.

Kitsune čili liška je většinou v dvojí podobě jako dobrá liška a posel božstva zvaného Inari nebo také liška ničitel. V podstatě ta druhá verze lišky je podobná naší lišce z pohádky o Budulínkovi. Lišky jsou magická stvoření, která mohou žít až tisíc let a ocasů mívají povícero.  S věkem moudří a sílí. Ocasy značí jak silná liška je, takže mladá - slabá liška bude mít jeden ocas, opravdu silná liška bude mít až 9 ocasů, podoba s liškou z Naruta tedy není až taková náhoda...Kishimoto-san opravdu čerpal hodně z japonské mytologie...

Samotný chrám v klasické červenobílé kombinaci a lišky vypadají velmi nově až přerestaurovaně řekla bych, ale to množství a různé pózy jsou opravdu zajímavé, tak mi to nedalo a fotila jsem jako divá...:-) Mini ulička z červených bran byla jen třešničkou na dortu a dále zajímavá svatyňka pro Fuji-san, která působila trošku kýčovitě, ale proč ne Fuji-san je hodna svatyňky kýč-nekýč...

Jako krátká zastávka před prací musím říct, že super, i když chrám je jen 5 minut chůze od nádraží, tak jsem si chrámu nikdy dříve nevšimla, ke své škodě musím dodat. Chrám je blízko nádraží během poledne, tam není ani noha, takže pokud budete v Mushashi Kosugi přestupovat, protože se jedná o přestupní stanici pro Nambu Line a Toyoko Line, tak bych určitě zavítala sem. Je na co se tu dívat. Takara

Lokální matsuri deluxe

Letošní letní matsuri se opravdu vydařily. Musím se přiznat, že jsem po dlouhé době oblékla yukatu a zjistila, že moje tělo s yukatou nespolupracuje hlavně v oblasti pasu...rozhodla jsem se s tím něco dělat, protože pokud bych to nechala, jak to je, pak bych se musela "vycpávat" různými stočenými ručníky, abych dosáhla rovné linie a ne křivek, jaké mám...Vycpávky jsou hrozně nepohodlné, takže raději bez nich. 

 

Pro příštích pár let jsem si oblíbila slunečnicovou yukatu. Líbí se mi, že je tmavější (takže v ní nevypadám super tlustě haha) no a slunečnice se mi prostě líbí, provázejí mě celou dobu, co bydlím tady. Slunečnice prostě zbožňuju. Jinbei, které má oblečené můj syn je letos naposledy a budu muset koupit nové, protože rukávy a nohavice začínají být krátké. Přesto na tento design nedám dopustit...

K slavnostem patří pití. Japonci pijí hodně. Mají svoje "nomikai" což je setkání po práci za účelem pití s šéfem, kde se nemohou zlít do němoty, ale pořád mají co pít a kultura piva k večeři je závislá od rodiny, ve které Japonec vyrůstá. Různé CM podporující alkoholismus jsou tu k vidění častěji než tomu bývá v Evropě. Nicméně japonské pivo je něco na co si člověk musí zvyknout. V porovnání s českým pivem nic moc. Já jsem si na něj zvykala 9 let. Trvalo to a dnes už si sem tam pivo dám i to japonské. Víc než pivo se tu pije shochu a různé pálenky z rýže nebo z ume (umeshu) nic pro mě. Destiláty moc nemusím a jdu spíše s chuuhai, což jsou ovocné koktejly s bublinkami a s 3-6 procenty alkoholu, takže skoro džus. Víno v Japonsku nedávám vůbec. Z nějakého důvodu se mi znelíbilo....

Slavnosti jsou příležitostí jak vytáhnout z kapes rodičů více peněz. Sladkosti, hračky, zábavy za 100 yenů nebo taky za 800. Záleží kolik jste ochotní zaplatit. Já jsem malýmu koupila jenom jednu hračku a dovolila jsem mu vylovit pár hopíků, ale tím skončil. To víte měsíční rozpočet je tak napnutý, že se rozhazovat neodvážím. Doma mi leží štos složenek s výzvou zaplať:-D 

Kromě zábavy v podobě her slavnosti v létě obnáší "bon odori" tradiční tanec v yukatě (či kimonu)...Tancuje se za chůze v kruhu a mění se poloha těla společně s pohyby rukou. Je to jednoduchý tanec a i když jste začátečníky, tak si můžete tanec užít, protože na pódiu tančí profesionálové, takže od nich můžete tzv. opisovat. Hudba je tradiční japonská (shakuhachi, koto, taiko atd...) V naší čtvrti máme opravdu dobré bubeníky, takže o hudební doprovod je vždy dobře postaráno. 

Součástí slavností jsou různé zdravice od lidí, kteří jsou nejvýše ve čtvrti, od organizátorů, od lidí z města atd. atd. Zpravidla prvních 10 - 20 minut se mluví o prosperitě, děkuje se všem zúčastněným a také se mluví o počasí.  Jak se vydařilo a nebo naopak jak bude asi pršet. 

Důvodem proč letošní matsuri byly deluxe byl jediný. Přijela politička z naší čtvrti, které se podařilo dostat do něčeho jako je zastupitelstvo u nás v ČR. To je důvod, proč letošní matsuri měly pódium, lampióny atd. dokonce se rozdávaly nanuky...haha (vzpomněla jsem si na Hrabišovy koblihy a musela jsem se smát)...Tak či tak slavnosti byly opravdu luxusní na tak malou čtvrť to bylo opravdu něco :-) rozhodně jsme si to užili. Jsem zvědavá, jak budou vypadat slavnosti příští rok...Nechám se překvapit.

I příští rok máme v plánu jít, protože mít o matsuri jen 5 minut od baráku je super. Člověk si rád vezme yukatu, když nemusí cestovat na kole, a pak vlakem  nebo se převlékat na veřejném wc. Nicmoc i když japonské veřejné záchody jsou o dost čistější (ale závisí na lokalitě ve které se nacházíte, nic není perfektní na té naší krásné Zemi) Tak zase naviděnou za rok. Takara

Přání ve svitu hvězd aneb Tanabata

Znovu jsme se vypravili na hvězdný festival.  Letos se Hikoboshi a Orihime nesetkali. Odděleni Mléčnou dráhou a pokud prší, tak k setkání milenců prostě nedojde. To je v kostce příběh o Orihime a Hikoboshim, pokud byste se chtěli dočíst více, pak mohu doporučit svůj starší článek.  Je to o dvou milencích, kteří neplnili své povinnosti a tak je otec Orihime rozdělil mléčnou dráhou. Mohou se setkat jen jednou ročně, když je jasná obloha. Pokud prší, tak mají smůlu. To je velmi ve stručnosti příběh semi-bohyně Orihime a pastevce Hikoboshiho. 

Kromě přání, která se píší na pruhy papíru zvané "tanzaku" (přání by měla být nesobecká něco ve smyslu "přeji si světový mír" nebo "nakrmit všechny lidi na planetě Zemi" nebo "zastavit globální oteplování" ale ruku na srdce tohle tam píše málokdo)...další výzdobou bývají hvězdičky, ale také různé ozdoby typické pro léto jako například rozkrojený meloun. Ale i další střapce a stuhy, které ani nevím, jak se jmenují bez toho abych si to nevyhledala, takže tu ze sebe nebudu dělat chytrou...:-)

Starší článek stojí určitě za přečtení...:-)
http://zestinusakur.blog.cz/1407/tanabata

Jsem o něco starší a taky línější. Festival Hvězdiček nevynechávám a zpravidla dorazím alespoň do Hiratsuki. Nicméně mám sen podívat se do Sendai na Tanabatu, která je v srpnu. Už teď můžu říct, že ani letos se nezadaří, protože musím makat. S novou práci přichází i nový začátek a člověk se musí snažit...Jinak to nejde... 

Letos byla Hiratsuka o něco prázdnější, protože mělo odpoledne pršet, takže pouze odvážní se sem vypravili a já s nimi. Nicméně letos bez tradičního oděvu. Byla to škoda, protože poprvé nebylo takové dusno. Smůla no.  Dále jsem se tam vypravila jen s malým a užili jsme si to tam parádně.

Obešli jsme různé obchůdky a já jsem byla natáhnuta o prachy. Došlo k tomu kuriózním způsobem u stánku s balónky plněnými heliem. Koukám, žádná cena. No snad to bude do 1000... Jo kéžby...Brouk (létající)  mě přišel na 3000 a ještě k tomu vydržel jen pár hodin, protože pak do něj malej udělal parádní díru. No nekupte to za ty prachy...Fakt že jo...

Princip je jednoduchý. Nedat cenovku a mít balóny různých velikostí. Ty velké výše než malé, takže při pohledu ze spodu se zdají stejně velké. No a pak už se čeká na človíčka, který po vyslovení ceny už nebude mít sílu říct ne...malej už se z brouka radoval, takže vracet ho zpátky mi přišlo kruté...Na procvičení asertivity rozhodně dobrý stánek. :-)

Červenec je měsícem, kdy jsem totálně bez peněz. Poslední výplata byla koncem června a další výpata mě potká až v půli srpna...Opět nedá se nic dělat. Nicméně budu muset poplatit vše co se týká července a srpna z jedné výplaty...Už se nemůžu dočkat...haha...V srpnu se musím také dostavit do oblasti Kansai ze soukromých důvodů...

 

Přání ke hvězdám bylo stejné jako v předchozích letech. Rodina (úplná) a dobrá práce. Obojí je na dobré cestě. Nemůžu si stěžovat. Stačí jen přežít tohle období "no money" a jsme v cajku. Takara

Prší, prší jen se leje...

Máme tu červenec...prší, prší jen se leje...
nikde netrajdám, ale přesto se pár věcí událo, takže psát je o čem, i když teď spíš v rovině osobní tzn. jak se mám a co dělám :-D

Prší a prší to už jsem psala ale letošní období deště přišlo o něco později. Většinou proprší celý červen a od poloviny července hlásíme horko a pařáky. Letos prší i v polovině července, což vítám (neříkám to nahlas haha, protože je čas dovolených) Poslední výplatu jsem měla 25. června a další výplata mě potká až 15. srpna. Takže propršený červenec mi nijak nevadí...počasí zjevně spolupracuje s mojí peněženkou...:-)

Co se hmyzu týče, tak jsem se potýkala s černými mravenci, ale jen asi dva dny. Nicméně dostali se do zdí až do druhého patra. Divné je, že se vyrojili v ložnici, kde nic k jídlu není a kuchyň vynechali. Zvláštní, ale každá zvláštnost mívá vysvětlení a tím bylo, že můj drahý synek vylil kakao pod postel a dostalo se to až do spár. Bohužel jsem si toho všimla, až když si toho všimli i mravenci. Naštěstí v Japonsku mají různé postřiky a poprašky, takže za dva dny bylo po mravencích...šváby jsem letos nezaznamenala. Viděla jsem pouze jednoho a ten stihl zdrhnout, prostě smůla...šváb to ovšem viděl jinak...:-)

Změnila jsem práci a naštvala hodně lidí svým nenadálým odchodem, ale musela jsem...opět jsem si potykala s léky na nervy :-) divné je, že loni touhle dobou jsem byla na zoloftu...že by to bylo horkem?!:-D Ne,teď vážně, přiznám se, že teploty vyšší 25 nesnáším, nedělají mi dobře, opravdu ne...A tropiko v Japonsku snáším rok od roku méně dobře. Možná je to tím, že jsem rok od roku tlustější, čert ví. Ale jako jeden z důvodů by to projít mohlo.

Získala jsem novou práci ale s jedním velkým ALE hodně firem v Japonsku vyžaduje člověka, který se za vás zaručí v případě nějakého průseru. Je to papír ohledně "ručitelství" v podstatě se zaručujete za člověka. A případě této kokrétní firmy se ručitel zavazuje až na 5 let po skončení pracovního poměru, kdyby dodatečně našli nějaký problém mnou  způsobený...Je to formalita, ale v mém případě takový člověk, který by to podepsal není. Takový papír dáte max členům rodiny ne jen známým nebo kamarádům. Většinou jsem se z toho papíru nějak vykecala, ale tentokrát se mi to asi nepodaří...Tak hraju o čas a dělám mrtvého brouka, což mi nebude procházet věčně...nicméně bez toho papíru pro ně nemůžu pracovat, technicky vzato...

Práce je to jednoduchá. Ráno odučím 5 tříd a časově to vychází na plus mínus 110 minut a odpoledne též 110 minut plus mínus mezitím je přeprava ze školy do školy. Přestávka. Samozřejmě člověk musí být na telefonu a posílá kotel emailů všude možně, ale práce je to zábavná a nenáročná a dobře finančně ohodnocená. Polepším si o cca  14 tis Kč, což vítám. Zbavím se placení sociálního a zdravotního a dostanu se do systému tzn. budu platit méně. Navíc nabízejí různé příležitosti ke studiu, což opět jen vítám...Usmálo se na mě štěstí, ale to bude trvat jen do doby, než zjistí, že nemám člověka, který by za mě one zpropadený papír podepsal...

Nejprve jsem se vypravila za tchýňovci, ale to jsem neměla dělat. Většinou nikdy po nikom nic nechci. Nemám v povaze žádat o pomoc, ale v minulosti jsem o pomoc žádala jednou a to při vybavování rozvodu v ČR...To byl jediný případ, kdy jsem musela poprosit o pomoc, jinak všechno ostatní si zařizuji sama. Nebylo mi lehko u srdce, když jsem za nimi šla a to z několika důvodů. Nemám je ráda, jejich syn má důvod proč se s nimi nebaví a já s nimi kontakty zachovávám jen kvůli malému, což je na japonské poměry k podivu, protože většinou po rozvodu dítě ztratí polovinu rodiny a stýká se jen s rodinou toho, kdo ho má v péči. Já jsem se s nimi snažila vycháze v zájmu malého, protože si myslím, že prarodiče jsou důležití v životě dítěte. Niméně faktem je, že pomoci se mi od nich nikdy nedostalo. Vždy když jsem potřebovala pohlídat malého z důvodu, že jsem byla někam pozvaná, tak nikdy nebyli k sehnání. Výjimkou bylo, když jsem musela do práce v sobotu, to byli ochotní hlídat, ale někam se jít bavit, tak to ne:-) Peníze jsem od nich nikdy žádné nevzala, i když se snažili mě přesvědčit abych malýmu udělala konto u banky...To jsem neudělala...je malej a nepotřebuje mít účet v bance...Nicméně, teď jsem je šla poprosit o věc, o kterou zpravidla žádáte rodinu a v Japonsku nejbližší "rodinou" jsou bohužel oni.  Když jsem jim vysvětlila, co a jak...tak je zajímal, proč jsem skončila v práci....v podstatě to vypadalo jako, že nejsem oprávněna dávat výpověď z práce a tvářili se jako bych si od nich chtěla půjčit miliardu. Požadovali detailní informace o společnosti (což je v pořádku), ty jsem neměla (ale daly se dohledat), dále tchýně se snažila vyfotit moji pracovní smlouvu (v Japonsku se výše platu nezveřejňuje a nemluví se o tom) v tom jsem jí zabránila, protože je to můj kontrakt a do toho kolik vydělávám jí nic není, taky nemám zájem aby měla moji adresu. Začali se ptát na důvody, proč jsem skončila a já jsem jim řekla, že o tom mluvit do detailů nehodlám a nesouvisí to s tím papírem. Otázky na novou firmu jsou v pořádku, ale na to proč a za jakých okolností jsem skončila na to jim měla stačit stručná základní odpověď. Nechci jim odkrývat svoje slabá místa, protože bych se mohla dočkat soudu s prarodiči o svěření malého do péče a o to nestojím. Nezapomněla jsem jim, jak mi sdělili, že po rozvodu mám nechat malého jim a vrátit se do Čech.

Po 5 minutách mi došlo, že jsem udělala chybu, že jsem za nimi přišla...až do této chvíle jsem se snažila udržovat vztahy pro syna a hlavně kvůli němu...Nikdy jsem od nich nic nechtěla a darům jsem se snažila vyhýbat a odmítat je ještě před koupí a měla jsem sakra dobrý důvod: ne že bych o to stála, ale v době, kdy jsem byla vdaná, mi tchýně dala LV a použité parfémy Chanel...nejsem fanda LV, kdybych si fixkou napsala LV na tašku, tak to vyjde naprosto stejné, ale zní to dobře: " podívejte se dala jsem snaše LV a parfémy Chanel..." :-D o tom v jakém stavu byly parfémy se pochopitelně nezmínila a já jsem jí to všechno ráda vrátila...protože toto pronesla na rodinné sešlosti (cca 30 lidí) a to znělo, jako že jsem obdarovávana drahými věcmi a ani si toho nevážím....takže i když je to super rude a Japoncům se dary zásadně nevrací...v tomto případě jsem vyhodnotila situaci jako nutnou... 

Po té, co jsem dostala přednášku o tom, jak si dovoluji skončit v práci, tak jsem se rozhodla, že tyhle lidi kolem sebe nechci...Nic pozitivního do našeho života nepřináší, že mají syna rádi a syn je má rád taky...ano, ale malej má rád naprosto každého a nerozlišuje zda je to cizí člověk nebo rodina...nikdy mi ho nepohlídali, zvlášť když jsem potřebovala já, pokud byl pracovní důvod, tak byli ochotnější, ale pokud důvod byl "něčí narozeniny atd." tak to ani náhodou...pokud se mi nedařilo, tak jako loni, kdy jsem neměla školku pro syna a hledala jsem práci jako divá, tak jediné na co se tchýně zmohla bylo, že mi posílala sms o tom jak jsem nemožná, že přijdu o syna i o barák...milá paní...nehledě na to, že nestojím o to aby malýmu cpali do hlavy nesmysly (z jedné návštěvy přišel se slovy "mama warui" špatná máma) já tohle nedělám nemluvím špatně o ex ani o jeho prarodičích před malým, vlastně o nich nemluvím vůbec, až se zeptá jsem si jistá, že budu mluvit slušně a bez negativních emocí, ale jsem si jistá, že oni tolik slušnosti nemají...Prostě sečteno podtrženo...udržováním vztahu s nimi nic pozitivního nezískávám naopak negativa převažují, takže po 4 letech jsem se rozhodla, že je odříznu, jsem ochotná změnit si příjmení na své rodné (i malýmu) nebo se popřípadě vdát...šance tu je...(tím se dostávám k další osobě, která by mohla ten papír s ručitelem podepsat...)

Ano, on by se někdo našel a je ochotný i ten papír podepsat, ale je to někdo úplně nový v mém životě a já nemám žaludek ho o to požádat, i když asi budu muset, pokud mi dají nůž na krk...Naše online seznámení je tak trošku záhada. Na FB mi přišla žádost o přátelství od chlapíka, které jsem nikdy neviděla a nemáme ani společné přátele. Koukla jsem na profil a zaujal. Umělec - tvoří výtvarné práce něco jako japonské staré obrazy, ale v novém kabátě a tvoří a designuje a učí v Japonsku. Na cizince slušný úspěch a rozhodně má talent. Kromě toho vypadá jako slušný člověk. Zvláštní je, jak mě našel. Já se přiznám bez uzardění, že můj život se sestává z práce a domova a cestování, takže příležitostí potkat někoho nového je minimum, takže jsem do jedné skupiny zaměřené na seznamování lidí ať už kamarádství, cestování nebo hledání životního partnera vlezla. Díky tomu jsem obdržela velké množství žádostí o přátelství od převážně mužů z Blízkého východu. :-D Ale on údajně v této skupině není a je pravda, že mezi členy jsem ho nenašla. Že by FB dohazoval a seznamoval lidi a posílal jim žádosti o přátelství bez vědomí toho člověka, to snad nedělá...netuším...

Jak jsme se našli je tedy záhada, nicméně jsme v kontaktu, no a vypadá to, že to posuneme někam dál. Takže jsem se "vyndala" ze seznamovací skupiny a dostala jsem důvod konečně utnout ten "vztah nevztah," co jsem vedla na dálku a přes postel víc než 3 roky...Byla to jen ztráta času a energie, které jsem se dopustila na někom, kdo o mě vlastně vůbec nestál a koho jsem si z větší části vysnila...Víte, brala jsem to asi tak, že v mé situaci je lepší "něco" než "nic" ale teď jsem potkala něco lepšího a pokud ne lepšího, tak zajímavějšího...takže jsem tu kapitolu uzavřela a otevřela novou...když ta nová bude OK a vše jak má být ( tentokrát do toho jdu s vyššími kritérii), mohla bych skončit u stěhování z Japonska...uvidíme...

Stěhovat se mi moc nechce :-) zatím budu dělat mrtvého brouka a zařizovat si domeček, jak to půjde...v každém případě si dům si chci nechat, vždy se hodí mít místo, kam se dá utéci, když se něco podělá...a podělat se toho může hodně...

Samozřejmě mám opět problém platit všechny daně, protože poslední plat jsem měla  v červnu 25. a další plat budu mít až polovině srpna, takže měsíc a půl jsem bez přísunu financí, což znamená, že jsem musela volat na úřad aby mi posunuli splanost u daní u domu, to pro mě udělali, takže bych měla být ok. Pak co se penzijka týče, tak od července jsem měla platit 16900yenů měsíčně, ale protože jsem zaměstnaná od 7.3. tak to snad platit nebudu muset a už se mi to bude srážet z platu (asi o polovinu levněji) co se zdravotka týče, tak jsem zavedená v systému pro pracující lidi  shakai hoken, ale protože nemám ještě kartičku pojištěnce, tak musím platit. Vzhledem k tomu, že nechci platit stejnou věc dvakrát rozhodla jsem se neplatit státní zdravotní pojištění a počkat na vypočítání, kolik budu muset platit...takže to později. Také se mi nebudou strhávat 6700 měsíčně z platu, protože jsem změnila práci, ale zkusím si to vyjednat aby mi to strhávali z platu, jinak mi zase přijde složenka před Vánoci a zase to budu horkotěžko platit.

Nicméně pokud se na to kouknu zpětně a srovnám, tak je to poprvé, kdy se mi zadařilo na poli pracovním a partnerském současně...a je to zvláštní...vždy to bylo buď jedno nebo druhé, takže jsem se naučila nebýt nenažraná a spokojit se buď s jedním nebo druhým. Naopak byly časy, kdy se nedařilo ani v jedné oblasti, takže čekám, co se podělá a v koutku duše doufám, že se nic nepodělá (haha) protože by bylo opravdu fajn, kdybych měla to čemu říkám "domácí štěstí" tzn. doma chlapa, o kterého se můžu opřít a práce, která mě nes...pardón, práci, ve které jsem spokojená...Takara :-)

Gatangoton mezi ajisaji aneb ajisai densha

Japonština jako taková má řekla bych méně citoslovcí, než Čeština nicméně citoslovce v Japonštině mi občas přijdou výstižnější, než ta česká...jak dělá mašina v Češtině? "šišiššššišiššišišiš" a jak Japonština? "gatangotongatangotongatangotongatangoton" pokud sem zavítáte doporučuji zaposlouchat se do zvuku, který vydává projíždějící vlak (běžný vlak, toto určitě neplatí pro shinkansen :-) ) 

Vedle shinkansenů všech jejich barev: žlutá Dr. Yellow (speciálná edice, která vyráží na trať jen k významným příležitostem) dále tmavě modrobílošedý Kagayaki nebo tyrkysová Hayabusa či červený Komachi. Vlaky v Japonsku jsou kultura a velmi kontrastní v porovnání s českou vlakovou kulturou, i když pravda mohu posloužit jen svými vzpomínkami na ČD před 8 lety a pevně doufám, že se situace zlepšila... Čekej Dlouho nebo Čekej (a možná) Dojedeš mi komplikovalo život častěji, než mi bylo milo....

Japonské vlaky jsou známé čistotou, častostí a přesností. Odjezdy bývají na sekundu přesné nicméně žijeme v reálném světě. Zemětřesení, sníh, déšť jsou důvody i pro hodinové zpoždění...člověk skřípnutý ve dveřích přecpaných vlaků (přecpaný nemyslím česky standart, ale jste namačkaní na ostatní lidi, že sotva můžete dýchat a pracovníci drah lidi stojící ve dveřích pomáhají narvat dovnitř...) Odakyuu Line a DenEnToshiLine jsou příklady takových přecpaných vláčků operujících přes Kanagawa Pref...JR Yokohama Line stojí také za zmínku, ale jen proto, že lidé jsou líní popojít dopředu nebo dozadu a zůstávají v oblasti snadného přístupu ke schodištišti nebo k eskalátoru...tzn. prostředek vlaku je narvaný až po střechu zatímco na konci a začátku vlaku jsou volná místa...Na nástupišti jsou dokonce namalované cedule, že v tu a tu dobu je v tomto místě vlak narvaný (dobrý nápad), ale někdo se raději ve vlaku mačká, budiž jim to přáno...Narvané vlaky jsou rájem pro různé ošahávače, ale v Kanagawě, co tu žiju jsem se s takovým úchylákem (chikan) nesetkala, asi nejsem vhodný objekt...

Dalším důvodem pro zpoždění bývá "jinshin jiko" nehodu zahrnujícího člověka. Může jít o skřípnutého pasažera, ale taky o člověka, který se rozhodl ukončit svůj život pod koly vlaku. Sebevražda na trati patří k těm nejdražším, rodina pozůstalého většinou musí platit za způsobenou škodu (čištění trati, ale také za zpoždění, protože úklid a vyšetření nehody zastaví na vlaky a zpozdí i s danou Line kolaborující vlaky, takže tisíce lidí příjdou pozdě...) Tyto nehody jsou častější než velký déšť na trati či zemětřesení, proto u řady nádraží mají instalované zábrany a s dveřmi, které se otevřou až ve chvíli, kdy vlak zastaví...

Tolik k ve světě tolik vychvalovaným japonským vlakům: ano jsou rychlé a když se nic nestane přesné.  Čisté a pohodlné a vypadají stejně jako ty v anime, jen v anime tam lidi nejsou na sobě namačkaní jako sardinky :-) (tím odpovídám na dotaz, který mi přišel na email :-) )

Běžné vláčky jsou obdivu hodné, každé malé dítě zná různé přepravce i můj malej zná všechny i expresy, shinkanseny...i běžné vlaky. Vždy když kdy jdeme ven, tak se ptá: Tohle je Yokohama Sen? Tohle je Nambu Sen? Je to prostě vlaková pop kultura...mají různé barvy, různé tvary a mají i svá jména...rozhodně zajímavé a není proto divu, že fanoušků vlaků je v Japonsku hodně a říká se jim tzv. "densha otaku"...

Pro mě osobně vlak je pouze dopravní prostředek a jediné, co mě zajímá je kam jede a za kolik :-) ovšem i já mám zamilovaný vláček, který brouzdá lesy v Hakone celoročně, ale pro mě v době kdy kvete ajisai a už se stmívá je ajisai vláček absolutní hit...a pro malýho taky. Jel v ajisai vláčku pouze jednou, když mu byly 3 roky a pořád si ho pamatuje...patrně šlo o silný zážitek, takže se letos chystáme za ajisaji do Hakone. Snad se zadaří rezervace, ale pokud by se snad rezervace nezadařila, tak se vykvajzneme na light up a vyjedeme za dne a vystoupíme na druhé zastávce na trase, kde je ajisajové bludiště. Loni jsem tam chtěla vystoupit, ale to víte předposlední vlak a šance, že zůstanu trčet v lese i s malým mě moc nelákala, tak zkusím své štěstí letos. Držte mi pěsti. Takara

Hrad ve fialovomodrém moři

A jedeme dál. Máme červen. Je to měsíc, kde není žádný prodloužený víkend :-( a také měsíc, kdy probíhá období deště (tsuyu) tzn. že sušíme prádlo uvnitř. Kdo má pračku se sušičkou zaplesá, kdo ji nemá, kupuje si vysoušeč vzduchu. Já mám druhou variantu, takže vždy vyhradím jeden pokoj a jedu vysoušeč celý den. Dá se to...Další věcí je, že červen je ve znamení placení daní, takže už pravděpodobně držíte vypisy kolik vám budou strhávat na městských a prefekturálních daních nebo už držíte v ruce složenky. V Japonsku je možné zaplatit celý obnos nebo po částech, takže se to dá. Kromě deště a složenek také potkáte ve větším množství výzdobu s žábami a hlemýždi... Ti jsou typičtí pro červen, takže školky, ale i úřady, nemocnice i obchody zaplaví různá výzdoba s touto tématikou...Ale hlavní hvězdou června je ajisai - hortenzie - hydrangea...

V Japonsku se setkáváme s oblými keři s barevností modrá, fialová, růžová, bílá dokonce zelená....a takové keře pokrývají kopec, na kterém stojí oblíbený hrad Odawara. Je to jako by hrad stál na kopci složeném z ajisajů. V noci keře nasvěcují a vypadají trošku jako Hobitín. Opravdu návštěvu hradu doporučuji, je to nádhera...

Není to jen o ajisai, i když ajisaje jsou hlavní, dále zde kvetou shobu což jsou kosatce. Vypadají společně s ajisaji opravdu pěkně. Dalším lákadlem jsou bílé opice, které v Odawaře mají celoročně a pozor nová sekce v hradním komplexu, která se zabývá historii ninju a můžete si dokonce vyzkoušet jaké to je "být" ninjou...hádám, že tam bude v tuhle chvíli nával, doporučuji pár let počkat, pak už to půjde, bez super dlouhého čekání...

Do Odawary se vracím pravidelně, protože se jedná o moje oblíbené místo, nachází se vedle Shin- Matsudy, takže doporučuji ráno vyrazit do Shin- Matsudy a odpoledne pokud budete mít dost sil dojet do vedlejší Odawary a počkat si na light up...Dá se to zvládnou v pohodě i s malým svištěm, takže můžu jen doporučit. Takara