Setsubun aneb japonský čert

Oni wa soto fuku wa uchi....aneb špatné ven a dobré sem...

Setsubun symbolizující přelom zimy a jara, první jarní den podle lunárního kalendáře. Slaví se 3. únoru. (zpravidla kolem Setsubunu nebo po něm v Kanagawa pref. vydatně nasněží, ale jinak začínají kvést ume ( kříženec aprikotu a švestky, často ztracen v překladu jako plum což je švestka, ale plody ume mají blíže k aprikotu o tom žádná) ale symbolem pro Setsubun jsou spíše Kamélie (tsubaki), které mají řadu druhů a poddruhů a výzdoba pro čajové obřady si velmi považuje červených kamélii...

Setsubun je také jedna z tradic, která připomíná české čerty a princip je podobný...čert příjde a děti brečí nebo v japonském případě ty statečnější zahánějí čerty házením "mame" což jsou pražené sójové boby...Tato aktivita se nazývá Mamemaki...Boby se házejí se slovy "oni wa soto" což znamená čerti ven a dále se říká "fuku wa uchi" což znamená štěstí do domu...Celkem jednoduché...

Provedení je různé, v poslední době převládá názor děti neděsit, takže starší děti se stávají Oni a "straší" mladší děti...Dále Oni na plakátu, či Oni vyrobený z krabice a pražené boby jsou nahrazeny barevnými balónky. 

Kromě toho se vyrábějí různé masky, či nádoby na mame-pražené boby. Pražené boby se jedí a zde se ukazuje rozdíl mezi kansai a kanto, protože v Kansai oblasti se jí pražené boby podle pravidla "váš věk plus 1" což je věk počítaný od početí čili v době narození už vám je 1 rok...

V Kantou oblasti se jí mame jen podle vašeho věku...

Mame nejsou jediným, co se konzumuje. Dalším co přišlo do Kantou z Kansai jsou "ehoumaki" obří válce rýže zabalené v řase a uvnitř je 7 náplní (většinou) symbolizují 7 šťastných Bohů...Ehoumaki se jedí potichu, nesmí se mluvit a jste natočeni směrem k šťastné světové straně, což v roce 2019 byla 東北東 východ-severo-východ...

Letos jsem zažila svůj devátý setsubun a aktivitu s házením sojových bobů zvanou "Mamemaki" a musím říct, že v případě malých dětí jsem pro aby se děti neděsily...nechápou o co jde, neumějí házet mame, takže jde o akt, kde jsou malé děti jen strašeny, u větších děti plus 3 nevidím problém. Většina z nich ví o co jde, umí házet mame, takže vědí, že je házení "mame" ochrání. Můj syn letos brečel jako protrženej a ještě týdny po té stačilo říct, že zavolám Onimu jestli nesní co má na talíři nebo neuklidí si hračky a bylo po problému.:-) 

Ať už čerty máte rádi nebo ne...v Japonsku se stále najde spousta míst, kde Oni berou velmi vážně, nicméně Japonsko se mění a přístup k dětem též. V poslední době se mluví o důležitosti hudební výchovy jakožto nástroji k potlačení šikany, údajně s dobrými výsledky (Saitama pref) Tak si dovolím zmínit dvě písně: 

"Oni wa soto" https://www.youtube.com/watch?v=ygDRvEqYR3Y 

"Oni no pantsu" https://www.youtube.com/watch?v=MjQQQW2R1WM

Setsubun ohlašuje příchod jara (podle lunárního kalendáře) a co je japonského jara týče, tak je na co koukat a kam vyrážet. Doporučuju Atami švestkový háj, Yugawara švestkový les, Kawazu s kvetoucímu sakurami, nebo Shin- Matsuda s kvetoucími kawazu zakurami a výstavou origami a Hinamatsuri (dívčí svátek spojený s výstavou panenek) no, a pak samozřejmě japonská bílá sakura, za kterou nejvíce jezdí turisté do Japonska...tak či tak...jaro se blíží...:-) Takara

Shishimai aneb tančící lev

Lví tance pocházejí z Číny, ale během času se rozšířily po celé Asii. Ústřední postavou je člověk v masce lva, který tancuje za zvuku bubnů, tamburín, flétny a rytmických nástrojů. Tento tanec se začíná objevovat po novém roce. Shishimai se objevuje v shintou chrámech, ale i ve školkách.  Nicméně děti z těchto tanečníků mají děti velký strach. 

Shishimai tancuje a na závěr "kouše" lidi do hlav pro štěstí. Děti mají strach z jeho zubů, některé hystericky pláčí a proto je pro ně vymezeno místo, kam se mohou schovat. Děti v Japonsku se snaží příliš nestresovat, protože hned další měsíc je tu Secubun a s ním japonští čerti. A to je teprve mazec. 

Shishimai je doprovázen i postavou v masce, která vypadá nemocně, někdy má i nakreslené pupínky a je velmi špinavá. Hlavu má obvázanou šátkem, tak to vypadá jako babičky za mých dětských let. Tato postava se nazývá "byottoko" má symbolizovat neštěstí, nemoci a pohromy...

Dalším symbolem shishimai tance jsou i mikan (japonské mandarinky), které jsou kromě ozdoby a sezónní plodinou, také spojovany se štěstím a zdravím...

Ve školce jsem tento tanec viděla poprvé a byla jsem překvapená, kolik dětí se hrozně rozbrečelo, myslím, že za to mohla špatná příprava. Více se soustředili na připravení vhodného místa pro útěk, než na vysvětlení, o co jde a připravení půdy pro tuto událost...

Souborů zabývající se shishimai existuje povícero a existují velmi profesionální soubory...nicméně profesionální nebo ne amatérský soubor stále jde o silný prožitek spojený s japonskou hudbou a kulturou. Můj syn toto zažil poprvé ve své školce a nebyl vyděšený ani nebrečel dokonce si šel lva pohladit. Zjevně jeho paní učitelky zvládly přípravu na jedničku. 

Za sebe můžu říct, že šlo o zajímavou podívanou, kterou jsem zažila jen dvakrát za těch 8 let, co tu jsem. Bylo mi dovoleno vyfotit se se souborem navzdory faktu, že jsem byla v práci, za což samozřejmě všem zúčastněným moc a moc děkuji...Takara

Yabusame aneb umění střelby z koňského hřbetu

Dnes to bude o jednom tradičním umění, které stále přežívá ikdyž adeptů na jeho provozování je po málu a většinou jde o generační dědictví...Yabusame to střelba z luku z koňského hřbetu....

V dávných dobách se mezi samuraji pohybovalo jen málo lidí, kteří uměli vládnout lukem a šípy, pro tento nedostatek často menší bitvy prohrávali a proto se zformovala skupina a cvičení Yabusame, kde se samurajové zdokonalovali ve střelbě z koňského hřbetu. Yabusame se pojí se jménem Minamoto no Yoritomo. 

V Japonsku existovaly dvě školy...Takeda, která je vůbec první školou v Japonsku vůbec, a pak škola Ogasawara jejíž zakladal byl jak jinak Ogasawara, ale plnil pouze příkaz už zmíněného Minamoto no Yoritomo (byl shógunem)

Yabusame školy a cvičení se zakládalo v blízkosti Shintou chrámů. Obojí se prolíná. Před soutěží ve střelbě na terče přichází kněz z Shintou svatyně a provádí tradiční rituály.

Do dnešní doby se tato dovednost dochovala a v dnešní době je k vidění na pláži Zushi, Hachimangú v Kamakura, a dále samozřejmě v Kyótu. Ukázky umění yabusame jsou k vidění po celý rok ku příležitosti oslav a tradičních ceremonií...

Já jsem měla štěstí, že jsem viděla yabusame v Odawaře ku příležitosti ume-matsuri. Ta rychlost, ve které byli schopni zasáhnout terč, byla neuvěřitelná. Dalším překvapením byly i dámy v týmu. Bylo jich méně než chlapců, tak jak to v takových aktivitách bývá, ale střílely lépe, než pánové. Je vidět, že emancipace proniká do všech aspektů života Japonců a je to jen a jen dobře...pomalu...ale jistě....Takara

O mochi tsuki aneb jak se vyrábí mochi

Rýžové bochánky jsou jedním z dobře známých neoficiálních symbolů Japonska. Vyrábí se během roku několikrát. Na nový rok, v době GW, pak při slavnostech Měsíce apod. Výroba není nijak těžká. Potřebujete pouze speciální druh rýže a vařič rýže zvaný suihanki. Rýže má mléčně bílou barvu. A pokud se uvaří, tak je lepivější než běžná rýže, což je pravděpodobně účel.

Tato rýže se uvaří až bych řekla rozvaří a pak se dá do dřevěného hmoždíře a za postupného přidávání vody se do té hmoty tluče palicí. Voda se přidává po troškách, protože pomáhá vytvořit těsto a navíc brání těstu přilepit se na dřevěno palici, to je žádoucí, protože se to blbě škrábe dolů. Proto při úklidu dbejte na čas, nenechte nic zaschnout jinak se pěkně nadřete při odstraňování nečistot.

Mochi se tluče palicí a lidé hlasitě povzbuzují: "yoisho-yoisho", ti co tlučou palicí se po určité době musejí vystřídat platí asi 10 úderů a střídačka. Palice je totiž těžká...

Malé děti do 3 let by mochi měly jíst jen opatrně a staří lidé též. V době Nového roku dochází k několika výjezdům kvůli lidem, kterým zaskočilo. Doporučuje se mochi krájet na menší kousky, protože hrozí zaskočení mochi a zadušení. Proto velmi opatrně. Ve školkách se většinou děti do tří let mochi nekrmí, protože je to velký risk. A provádí se tzv. o mochi cuki gokko...Jakmile je něco gokko tak je to "jen jako".

Mochi se dává do zeleninových polévek v době Nového roku. Dále jako dezert, který se plní různými pastami: anko, kurumi, goma aj. Dezert mochi má velmi jemnou konzistenci a myslím si, že místo rýže dělají těsto z mouky zvané mochiko, protože palicí se vám nepodaří vytvořit tak jemná konzistence a tak jemné těsto. Takže si myslím, že se rýže nahrazuje rýžovou moukou.

Je mochi, které má viditelné zrna rýže a zabalené v sakurovém listě, který se jí, je naložený v solném nálevu, tohle moči se dá najít celoročně v supermarketech, ale nejlepší je, když kvetou sakury. V dubovém listě zabalené je kashiwa mochi, které se jí v době Golden Weeku ku příležitosti dětského dne 5.5. Ten list se nejí! :-) a to zelené mochi je tvz. kusamochi a těm růžovým se říká sakuramochi. Mochi je dezert, tak se jím rozhodně nepřecpávejte...i když je chutné, tak všeho s mírou:-) Takara

Novoroční výzdoba

Jak je to s výzdobou japonských domácností v době kolem nového roku? Na to se dnes spolu podíváme. Netvrdím, že jsem expert, znám pouze základ a symboliku jak u čeho. Nicméně chtěla bych si utřídit své poznatky a zjistit kolik toho ještě nevím.

Kagami mochi

jsou dva bochníky rýžových bochánků na sobě, které se obětují bohům společně s novoročním saké, které má v sobě zlato. Navrch kagami mochi se dává citrus zvaný daidai je podobný mikan, ale struktura a barva je jiná. Daidai znamená z generaci na generaci. 

Kagami mochi znamená "zradlové mochi" a je to podle tvaru, který vypadá jako stará zrcátka v Japonsku. Dříve se pokládali dva bochníky na sebe, dnes převládá plastový obal a v něm spousta balíčků s mochi uvnitř. Kagami mochi se otevírá až po prázdninách a servíruje se s polévkou s červených fazolí.

Kagami mochi se dává jako oběť bohům, kterých je hodně proto se na vesnici nevyrábí jen jedno do domu. Kamado gami což je bůh ohně, nando gami což je bůh zadních místností jako je ložnice, někdy se jim říká "bohové v klozetu", kawaya gami bůh záchodu :-), Suijin je bůh vody a potrubí a kanalizace...

Shime kazari

je výzdoba, která se věší nad dveře s přáním všeho nejlepšího do nového roku. Každý rok se obměňuje není tedy možné používat jednu a tu samou každý rok.  Stejně jako to co vypadá jako provaz (shime nawa) v shintou svatyních má za úkol chránit a udržet zlé duchy venku.

Kadomatsu 

je výzdoba, která je patrná na všech zastávkách u nádraží, hotelech, úřadech aj. Drahé varianty stojí až 40 000 yenů. Levnější varianta jsou dvě větvičky jehličnanu, které sa přivazují k vstupním branám zleva a zprava. Borovice ve spojení s bambusem je vítání boha, který přichází na nový rok zvaného Toshigami-sama, který přichází aby požehnal místu, kde je kadomatsu před vchodem. Bambus a borovice jsou symboly dlouhověkosti, proto se objevují skoro v každé novoroční dekoraci. Co se děje s kadomatsu po novém roce. Podle toho co jsem slyšela, tak se společně s ostatní novoroční dekorací rituálně pálí v půlce ledna. 

Další drobné ozdobičky pocházejí z 100yen shopu a dávají se do květináčů i do další výzdoby. S většinou se Japonci příliš nezabívají, pokud nevyrábí ikebanu, což je aranžování květin a přírodnin. Na nový rok se ikebana často objevuje v různých vitrýnách a prvky v této ikebaně jsou jak novoroční ozdobičky, tak jehličnany a sezónní květiny včetně té, která vypadá jako zelí. 

To je ode mě vše, příští rok bych ráda vyzkoušela novoroční ikebanu, pokud to bude jen trošku možná ráda bych si jí vyzdobila náš tatami pokoj. Snad na to do příštího roku nezapomenu. Takara

Novoroční hry...

Jsem zpět s další tradicí, která se možná už nedodržuje až tak doma, ale ve školkách a školách se s ní určitě setkáte. Je to řáda her, které se hrají v době svátků. Tak pěkně po pořadě...

Takoage

aneb pouštění draků, je jedna z her či činností, která se drží. Oproti Česku, kdy pouštění draků bývalo (netuším zda ještě někdo draky pouští) záležitostí podzimu. V Japonsku je nejvíce vidět právě během ledna. Zda v lednu více fouká netuším. Tajfúnová sezóna je jindy a v té se draky pouštět nedoporučuje...

Pouštění draků je zmiňované i v "oshougatsu no uta" novoroční písně. Tradiční draci mají podobu samurajů s rozpřaženýma rukama v pestrobarevném kimonu, ale v dnešní době se můžeme setkat s ptáky, pokemony a Anpanmany apod. prostě nová doba a nový design. 

Fuku warai
tradiční obličej princezny z Edo periody. Princezna ovšem nemá nos, oči, ústa a obočí a člověk musí "poslepu" dát její obličej dohromady. Sranda spočívá v tom, že poslepu to dáte jen stěží dohromady a chudák princezna dostane co proto...Nemusí jít jen o princeznu samozřejmě, populární jsou i jahody či houby s obličejem. Fantazii se tedy meze nekladou.

Daruma otoshi

Tradiční sošku zvanou "daruma" znáte z jiného článku. Podoba mezi nimi je jen v obličeji. Funkce je jiná. Zatímco soška darumy je určená pro přání a má "slepé oči", které se po jednom domalovávají, tak daruma otoshi má červenou hlavu a tělo tvoří další barevné části něco jako obkrouhlé dřevěné bloky (žluté zelené, modré) a navrch se položí červená- hlava. Součástí setu je i kladívko, které se zasouvá do prostřed, každý dílek má uprostřed díru, kam se kladívko zasune. 

Smyslem hry je vytlouct kameny po jednom, tak aby hlava nespadla. Pokud spadne, tak ten komu spadne, prohrál. 

Karuta

Je karetní hra, při které se hledá slabika, či slovní spojení. Malé děti hledají slabiky, starší lidé už slovní spojení. Vyhrává ten, kdo má karet nejvíce. Karty jsou krásně ilustrovany. Ten kdo hru řídí může vyprávět příběh, kdy zdůrazní určitou slabiku a děti mají tu slabiku najít. Sama jsem hru ovšem nehrála, jen jsem ji letmo viděla hrát jiné, takže jak moc je hra zábavná netuším, ale mezi předškoláky je celkem oblíbená...Set si můžete vytisknout a vyrobit sami. Na fotce je jeden příklad, kdy se půlky k sobě slepí a dostanete 4 karty. Karet je samozřejmě více (až 48)

Hagoita/Hanetsuki
Je něco jako pingpong bez stolu a s hranatými palkami a opeřeným míčem. Hraje se ve dvou a míček nesmí spadnou na zem. Dřevěné pálky jsou krásně malované s některým tradičním motivem. (samuraj, kamélie, tako apod.)

Koma mawashi
-dřevěná hračka, obdoba české "Káči". Japonská káča je kuželovitého tvaru. Kužel je otočen vrcholem dolů a uprostřed kruhové postavy se nalézá dřívko válcového tvaru, které slouží k ručnímu roztáčení i k omotání lanka kolem a hozením jako byste pouštěli jojo, ale horizontálně.

Kendama

Je také dřevěná hračka, ale prorazila i v Čechách, takže je poměrně známá. Dřevěná koule je přivázaná k dřevěnému držátku, které má jeden hrot uprostřed a dva důlky po stranách. Hra se hraje tak, že kouli na provázku vyhodíte do vzduchu a snažíte se ji umístit do důlku, trocha cviku a většinou se to povede, chce to nevyhazovat kouli moc vysoko, pak se vám snáze stane, že minete. Můžete se pokusit nabodnout ji na ten hrot. Hodně štěstí.

Tak to jsou v kostce ty nejběžnější. Možná jich je více, ale žádné další jsem zatím neobjevila, proto si myslím, že jsem obsáhla ty nejběžnější. Samozřejmě pokud byste nějakou další znali, ráda se poučím a vyzkouším. Hry lze zakoupit v obchodech, které připomínají naše "vše za 39" jen tady se jim říká "hyakuyen shop" je to obchod, kde zboží zakoupíte za 100yenů...Tak pokud se zastavíte v Japonsku, pak je určitě snáze najdete. Takara

Novoroční Menu

Novoroční Menu? Co to je a o co jde? To se Vám pokusím trošku přiblížit svým dalším článkem. Tak jako k Silvestru patří jednohubky a šampaňské, tak v Japonsku patří k Novému Roku "toshikoshi soba" a "o sechi"...

　年越しそば toshikoshi soba

Význam jména se dá volně přeložit jako "soba nudle na přelomu roku". Tak jako vše, co Japonci dělají či konzumují během svátků, má i toshi koshi soba svůj význam. Snězení tohoto soba Vám zaručí dlouhý život a životní energii do nového roku. Za těch 8 let, co jsem tady jsem ho jedla asi jen dvakrát, takže mě dlouhověkost nehrozí.

Poznámka na závěr: Pokud už se do jezení toshikoshi soba pustíte, pak musíte sníst všechno do poslední nudle. Jinak Vás stihne nějaká pohroma. Toshikoshi soba je velmi jednoduché na přípravu oproti následujícímu menu "o sechi", protože potřebujete pouze pohankové nudle, tsuyu a nějakou tu zeleň pórek či jarní cibulku a je hotovo.

   おせち料理　o sechi ryouri

takto se nazývá jídlo, které Japonci jedí během svátků. Každá položka má svůj význam. Tradiční osechi set je ve dvou až tří patrových plastových či dřevěných zdobených krabicích. Existují i menší sety pro ty co jsou single nebo žijí jen ve dvou. Tyto menší sety lze zakoupit v supermarketu a obsahují jen základní položky. Od malých sušených rybiček, přes vařenou a nakládanou zeleninu, po černé fazole a krevety. Existuje mnoho schémat, jak jsou řazené jednotlivé položky.

Oshougatsu je jedním  z 5  svátků sekku...(dalšími jsou např. tango no sekku a momo no sekku jsou chlapecký a dívčí "dětský den). Tento zvyk oslavovat v určité dny roční doby a změny v přírodě je zvyk pocházející původně z Číny a do Japonska ho dovezli čínští osadníci. Japonci tyto zvyky převzali a upravili po svém.

O sechi set má nasládlou chuť, protože většina ingrediencí je naložena do "marinády" jejíž složení je sójová omáčka, mirin a cukr. Takto naložené jídlo vydrží delší dobu, což se hodilo, protože podle tradic první tři dny v novém roce se nesmí nic vařit, smažit atd. Jedinou výjimkou z pravidla tvořila tradiční polévka zvaná zouni, která obsahuje knedličky mochi.

Proto je vyráběno na konci předešlého roku a konzumované na nový rok. Součástí setu je i nimono, což je vařená zelenina. Některé sety obsahují i potraviny ze západu, sendviče apod. takové o sechi se nazývá "seiyou o sechi" dále čínské sety, které se nazývají jak jinak "chuukafuu o sechi" Tak to by byl úvod a teď k jednotlivým položkám.

Nejsou to všechny položky, jen ty nejznámější, tak tedy jdeme na to:

Nishiki Tamago 

-to je vaječná roláda, bílá symbolizuje stříbro a žloutek zase zlato. Obojí symbolizuje bohatství a štěstí v nadcházejím roce.

Ebi

- krevety symbolizují dlouhý život, bývají nakládány do mirinu a soyové omáčky

Kazunoko

-je typ malých sušených rybiček, které se jedí jako snack a často je nalezneme v dětských obentou nebo i u piva...kazu znamená počet a ko znamená dítě. Tato položka má symboliku a jedná se o přání aby bylo narozeno hodně dětí v nadcházejícím roce.

Kuromame

-černé soyové boby, které symbolizují přání zdraví v nadcházejícím roce

Kohaku namasu

-jedná se o červenou a bílou zeleniny, kdy červenou zastupuje mrkev a bílou řepa (daikon) jsou nakládané ve slazeném octu a přichuzené yuzu, což je jeden ze sezónních citrusů, které rostou v Japonsku v době zimy, kromě mikan.

Zouni

-polévka obsahující knedlíčky (mochi) jsou dva základy polévky, které se liší podle dělení východního a západního Japonsa. Nicméně netuším, co je na tom pravdy. Základ je buď čirý jen zeleninový vývar a nebo miso základ. 

Konbu

-jedná se o jednu z řas, a její název je odvozen od slova "yorokobu", což znamená "radost.

Tai

-červený cejn, ryba, která se používá k různým slavnostem například oslava "přechodu na pevnou stravu" tzv. okuizome. Tai je čast slova "medetai" což je blahopřání, oslava, blaženost

Daidai

-další z japonských citrusů s typickou hořkou chutí. Význam kanji znamená "z generace na generaci" tato mikan podobná citrusovina se pokládá na vrch kagami mochi. A symbolizuje i slunce pro svou sytě oranžovou barvu.

Kamaboko

-pečený rybí dort. Většinou nakrájený na plátky s červené (mě přijdou spíše růžové :-) ) a bíle části. Tyto barvy mají symbolizovat Japonsko, coby zemi vycházejícího slunce. A jsou částým prvkem na slavnostních meny.

Tazukuri

-sušené sardinky namočené v sójovce. Dříve se tyto ryby používali k zúrodňování polí, protože obsahují hodně minerálů a tedy v menu symbolizují přání bohaté úrody. V dnešní době se tyto rybičky používají jen na venkově, ve městě jejich význam v o sechi upadá.

Tímto máme základní položky za sebou. Nebudu lhát a tvářit se, že mi osechi nějak hrozně chutná. Letos jsem ho nehrotila, ale protože malej už tomu začíná rozumnět, tak se budu muset snažit držet tradice, jak ty české, tak ty japonské.  Takara

PFka...Novoročenky...aneb Nengajou

Období kolem Nového Roku je v Japonsku zvané "oshougatsu". Jedná se o jedno z větších období svátků, kterých je v Japonsku jako šafránu a dá se říct, že začíná od 28. prosince a končí 3.ledna nicméně počet dní záleží na společnosti, pro kterou pracujete a také na kalendáři. 

Existuje spousta tradic a já se s Vámi o ně podrobně podělím, ale dnes to bude o PFkách. Japonci neposílají vánoční přání, ale přesto si nějaká ta blahopřání posílají. Bývají kreslené, ručně vyráběné, ručně psané, ale i v aplikaci vytvořené a vytištěné. Pokud rozesíláte až 100 přání, pak se nejspíše uchýlíte k tištěným nengajou. 

Japonský kalendář je speciální má 12 cyklů. Podle 12-ti zvířátek, které jdou po sobě v tomto pořadí: myš-býk-tygr-králík-tygr-had-kůň-ovce-opice-kohout-pes-divoké prase. Každému ze znamení v horoskopu se přisuzují různé vlastnosti, ale i hodiny na ciferníku. Rok 2018 byl rok psa no rok 2019 je rokem divočáka tedy (divokého prasete inoshishi), takže na letošním nengajou se budou objevovat divočáčí motivy...

Pro psaní adresy platí stejná pravidla jako při psaní adresy na dopis. Musí to být bez chybičky. Možná i proto dává spousta Japonců přednost tištěným nengajou. Věřím, že mají stejné pocity jako každý jiný, když musí něco dělat znovu a znovu...

Jakmile máte napsáno, či natištěno, pak už jen hodíte nengajou do schránky na dopisy, ale pozor! Hází se do části označené žlutě, ta část je určená pro nengajou, které se tam hromadí, a pak třídí aby mohly být doručeny všechny ve štosu přesně na 1. ledna. Mají to tedy vychytané.

Ještě si dovolím malou poznámku. Pokud obdržíte nengajou od někoho komu jste ji neposlali, tak máte čas přibližně týden tuto pozornost oplatit. Oplacení rozhodně doporučuji v rámci zachování dobrých vztahů. 

Další věcí je, že každá nengajou je i svým způsobem losem do národní loterie, takže doporučuji zkontrolovat kód vlevo dole, protože možná jste vyhráli. No pravděpodobně ne, ale těch pár sekund adrenalinu za to stojí ne? :-)

Letos jsem nengajou rozeslala, zatím netuším, zda došla do Čech v pořádku. Nezbývá mi doufat, že snad v pořádku došla. Přeji úspěšný vstup do nového roku 2019. Takara