Máme doma prvňáčka aneb vzdělávání v Japonsku

 Víte, co dělají malí Japonci po škole? Jdou do jiné "školy". Japonské děti studují většinu času. Ve škole skončí před 15.00 (někdy končí 13.35, někdy 13.55, někdy 14.20 a někdy 14.40- popisuji prvňáky). Přijdou domů, tam udělají pár domácích úkolů, přečíst text z čítanky nebo procvičit příklady a hurá do juku. 

Juku je doučování nebo cram school. Děti sem chodí od 1. třídy, ale mnohem častěji začínají s juku až od 3. ročníku. Chodí na Japonštinu (kukugo), matematiku (sansuu) Angličtinu (eigo). Nicméně chodí i na kroužky. Karate, fotbal, basketball, piano, housle, programování, skaut etc. Nicméně tyto končívají hodně pozdě například 7, 8 večer. Pak jen vykoupat, večeře, pohádka a spát. Takže prakticky nemají volný čas. Vše je organizované a se zvyšujícími se nároky na studia jsou děti přetěžované. 

V Japonsku převládá výuka, že se dítě musí naučit, nadrilovat a našprtat. Oproti českému nemusíš si pamatovat vše, stačí vědět, kde to najdeš. Za sebe nejsem zastánce ani jednoho systému. Drilovaní zbytečných věcí je ztráta času, ale co se týče všeobecného přehledu, ten je lepší mít, než používat konstatně strýčka Google. Navíc společně s tím se nevyučuje kritické myšlení, takže naše děti se stávají pouze tupými konzumenty: bylo to na internetu, tak to musí být pravda...Za mě zlatá střední cesta je ta pravá volba. Určit si co je základ, který by vzdělaný člověk měl mít a toho se držet, nesnižovat laťku a zbytek si vyhledat a přemýšlet kriticky o výsledcích hledání. 

Odbočila jsem. V podstatě zvyšující se nároky, testy a jejich výsledky jsou to, co určí, zda se Japonec dostane na dobrou univerzitu nebo ne. Přijímací řízení je též důležité, ale výsledky v průběhu chugakkou (junior střední škola-odpovídá našemu 2. stupni ZŠ) a kouko ( střední škola) jsou důležité, protože ovlivní vaši volbu, kam si budete moci dát přihlášku. 

Takže rodiče posílají své děti do juku někdy už před začátkem školní docházky. Takže když jde dítě do školy umí psát hiraganu a katakanu a umí číst a počítat. Já jsem velkého naučila s bídou hiraganu a podepsat se. Taky jsem ho naučila číst jakžtakž. Nicméně stále patří k horším studentům. 

Důvodů pro to je mnoho. 1. je narozený v březnu a školní rok začíná v dubnu. Odklady školní docházky nevedou, takže březnové děti jsou to co letní děti v ČR. Je to kluk, takže čtení a psaní mu jde velmi pomalu (kluci jsou pomalejším, co se vývoje týče, samozřejmě jsou vyjímky, ale ve srovnání s dívkami jsou pomalejší) nicméně každý měsíc se zlepšuje, takže si nedělám starosti. Pořád píše čísla a znaky zrcadlově obráceně. A nerozumí slovním úlohám. (tam ztrácí hodně bodů) Matematika mu jinak docela jde. V podstatě jeho bodové skóre se pohybuje mezi 85-100. Snažíme se nechodit pod to. 

To že jsem já cizinka to ho limituje též. Nemám znalosti potřebné k tomu, aby byl ve škole bez problému. Řadu úkolů netuším jak vyplnit. Některé slovíčka musím složitě dohledávat, aby byl schopný udělat domácí úkol. 

No a taky roli hraje fakt, že má ADHD a vše ho vyrušuje. Dělá co nemá, nedává pozor. A není schopný pochopit, že když učitelka řekne: tak děti napište do notýsku to a to. Tak nechápe, že "všichni" zahrnuje i jeho. Pokud učitelka neřekne jeho jméno, pak nic nedělá...a zůstává pozadu. Než mu dojde, že má psát ostatní děti už jsou v polovině nebo už to mají dávno napsané. Taktéž hodně zapomíná. Kdybych mu tašku nekontrolovala, tak řadu věcí nemá, kdybych ho nechodila vyzvedávat a neupozorňovala na to, co si má vzít ze školy, tak poloviny nechá ve škole...Je to mazec nebudu lhát. Jsem doma na rodičovské, ale nejvíc se starám o něj a jeho školu místo o malého...

Byla jsem si vědoma, že je limitovaný, takže jsem ho přihlásila do juku. Našla jsem levné juku cca 5000yenů za měsíc za jeden předmět. Takže za 3 předměty to bylo  15 000yenů tzn. 3000yenů, a pak ještě chodil na karate. Takhle jsme to vedli dva měsíce a po dvou měsících jsem s tím skončila, protože velkej byl utahanej. Neměl žádný čas si hrát nebo věnovat se svým aktivitám, kterým se chtěl věnovat. Stres. Viděla jsem na něm, že je frustrovaný. Nechala jsem pouze karate. 

Co se učitelky týče, tak ho chce mít ve třídě, nemyslí si, že by měl jít do speciální třídy a budeme sledovat, jak se zlepšuje nebo nezlepšuje. Podle mě si vede dobře a mohlo by to být lepší, ale jsem si vědoma, že pokud je ve třídě, kde většina dětí je napřed, pak to má těžké. Omlouvat ho nebudu, ale stresovat ho taky nebudu. Je ve třídě se spoustou 7 a 4 měsíce starých dětí a všichni víme, že každý půlrok hraje roli. Lituju, že tady nemají odklad, protože velkej by rozhodně byl adeptem pro odklad (psychická nevyzrálost plus kombinace ADHD) myslím si, že by mu ten rok navíc pomohl, ale v Japonsku tohle nevedou, Jakmile máš 6let.

V tuhle chvíli se zlepšuje, sice pomalu, ale zlepšuje, tak uvidíme, jak mu to půjde. Jsem ráda, že jsem doma, že se mu můžu věnovat. Jinak by situace byla o dost horší a jak to bude dál, to se necháme překvapit. Chce se stát astronatem, pořád ho to drží, takže uvidíme...Takara